Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi prezidenta republiky…


Odpovědi prezidenta republiky na otázky magazínu MF Dnes o Waldemaru Matuškovi

Rozhovory, 11. 6. 2009

MF Dnes: Proč zrovna jeho jste měl rád? V čem pro Vás byl lepší než ostatní?

VK: Waldemar Matuška byl unikátní osobností a unikátním zpěvákem. Tyto dvě věci patří dohromady, v každé jeho písničce bylo vidět, že jedno souvisí s druhým. Navíc se trefil do mimořádné doby, která znamenala rozviklávání tuhého komunistického režimu. Když jsem měl na konci šedesátých let šanci prožít jeden semestr na americké univerzitě, do jejich studentského časopisu jsem napsal, že změna poměrů u nás nezačínala posuny uvnitř vedení komunistické strany, ale tím, že lidi místo ruských častušek začali zpívat „Na okně seděla kočka“ a nebo „Láska nebeská“.

Kdy jste ho poprvé viděl naživo? Chodil jste na něj v šedesátých letech do Semaforu?

Přesné datum nemohu určit. Do Semaforu jsem samozřejmě také chodil, ale tehdy bylo dominantním médiem rádio a tam zněly jeho písničky od rána do večera. 

Hlasoval jste pro něj někdy třeba ve Slavíku?

Ve Slavíku jsem nikdy nehlasoval. 

Říká se, že kdysi se národ dělil na matuškovce a gottovce. Jaký vy osobně vidíte rozdíl mezi Matuškou a Gottem?

Nevím, jestli se přesně takto národ dělil. Matuška byl symbolem „přírodního“ zpěváka, jeho písničky se hodily k táboráku a kytaře, Gott byl něco úplně jiného. Žádnou Gottovu písničku já neumím.

A jakou Matuškovu písničku máte nejraději?

Asi nejradši mám „To všechno odnes čas“, i když vím, že čas všechno neodnáší. Před mnoha lety se mnou byl Waldemar Matuška spolu s Olinkou Blechovou na volební kampani ve východních Čechách a považuji za nezapomenutelné, když jsem spolu s ním právě tuto písničku mohl do mikrofonu zpívat na plném náměstí v Náchodě a v Hradci Králové (a leckde jinde).

Jak vzpomínáte na dobu, kdy emigroval? Chápal jste ho, nebo vám to bylo líto?

Jeho rozhodnutí emigrovat jsem plně respektoval, i když jsem měl trochu strach, že se v té daleké Americe – bez znalosti angličtiny – trochu ztratí. Vím, že mu v těchto chvílích nesmírně pomohla paní Olinka. Ostatně nejen v těchto chvílích. 

Matuška měl poměrně silné politické názory, například podporoval Bushe. Vzpomenete si, že byste s ním někdy o politice mluvil? 

O politice jsme spolu nikdy nemluvili, že patří spíše napravo (ale že hlavně Olinka patří napravo), vím. On se nikdy nepodbízel a podbízení se je levicové, aspoň až do nedávné doby. V posledních letech u nás „dorazilo“ až na pravici. 

V názorech se třeba úplně lišil s Martinou Navrátilovou...

Nechtěl bych je nijak dělit. Jako laik ve zpívání i v tenise považuji pro sebe za šťastné, že jsem si mohl do mikrofonu zazpívat s Matuškou a zahrát tenis s Martinou Navrátilovou. Víc už snad ani nemohu chtít.

Udělil jste mu čestnou plaketu. Přemýšlel jste někdy, že byste mu udělil i státní vyznamenání - Medaili za zásluhy? Neuděláte to teď?

Státní vyznamenání by si asi zasloužil, ale já jsem přesvědčen, že se nemá udělovat in memoriam. Ještě štěstí, že jsem stihl tu prezidentskou plaketu k jeho 75. narozeninám. 

Jak na Vás před těmi dvěma lety při osobním setkání působil?

Byl stejný jako vždycky, byl plný elánu a plánů do budoucna. Žil svým zpíváním a to je to naprosto hlavní. 

Martin Moravec, magazín MF Dnes, 11. června 2009

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu