Hlavní strana » Články a eseje » Výzvy roku 2009: pohled z…

Výzvy roku 2009: pohled z České republiky

Články a eseje, 8. 1. 2009

Říká se, že Česká republika přebírá předsednictví Evropské unie v poněkud komplikované chvíli, ale je pravda, že téměř všechny "chvíle" jsou vlastně komplikované. Neměli bychom propadat panice a nesmíme dovolit lidem, kteří označují dnešní okamžik jako historicky unikátní, aby se nás snažili manipulovat. 

Samozřejmě existují vysoce medializované (ne-li přemedializované) problémy. Svět je uprostřed hluboké finanční a ekonomické krize. V Evropské unii narůstají problémy spojené s rostoucím demokratickým deficitem a o jejím budoucím institucionálním uspořádání neexistuje jednota. 

Globální klima se v podstatě nemění, ale alarmistům globálního oteplování se podařilo přesvědčit politiky (a spolu s nimi řadu normálních lidí), že stojíme před katastrofou, a na této falešné myšlence se pokoušejí omezit naši svobodu a brzdit naši prosperitu. 

Dlouho existující ohniska válečných konfliktů, doprovázených nesmírným utrpením milionů lidí v místech, jako je Afghánistán, Irák, Izrael a Palestina, některé africké regiony, neslibují žádná rychlá řešení. 

Ekonomická krize by měla být považována za nevyhnutelný důsledek, a tudíž za "spravedlivou" cenu, kterou musíme zaplatit za velmi ambiciózní hrátky politiků s trhem. Pokusy některých politiků vinit trh, a nikoli sebe sama jsou nepřijatelné a musí být rezolutně odmítány. Česká vláda nebude - doufám - tlačit svět a Evropu k větší regulaci, znárodňování, omezování liberalizace a protekcionismu. Naše historická zkušenost nám v tomto smyslu dává jasné varování. 

Hledáme-li cesty z této krize, musíme - a vypomohu si analogií - přísně odlišovat mezi hašením požáru a přípravou protipožárních předpisů a pravidel. Nyní se musíme zcela koncentrovat na úkol první; druhý může být dělán postupně, ale zejména bez spěchu a paniky. Radikální vzestup finanční regulace, tak jak je v dnešních dnech navrhován, nezpůsobí nic jiného než prodloužení recese. Růst světové ekonomiky prudce klesá, banky přestaly poskytovat úvěry a důvěra ekonomických subjektů je na historickém minimu. Radikálně změnit regulaci finančních institucí uprostřed recese by bylo kontraproduktivní. 

Agregátní poptávka potřebuje posílit. Tradiční cestou, jak to udělat, je zvýšit státní výdaje, pravděpodobně nejlépe prostřednictvím financování veřejných infrastrukturních projektů, ale platí to jen za podmínky, jsou-li takové projekty k dispozici. Bylo by mnohem užitečnější radikálně omezit nejrůznější restrikce soukromé iniciativy, které byly zavedeny v posledním půlstoletí v éře "sociální a ekologické tržní ekonomiky". Nejlepší věcí by bylo dočasně oslabit, ne-li úplně odstranit, různé pracovní, environmentální, sociální, zdravotní a další "standardy", které blokují racionální lidskou aktivitu více než cokoli jiného. 

Co se týče evropského ústavního zauzlení, česká vláda - doufám - nepovede Evropu směrem k "stále těsnější unii", k Evropě regionů (místo států), k centralizované supranacionální Evropě, ale ani k Evropě více a více kontrolované a regulované shora. Bude zdůrazňovat heslo svého předsednictví "Evropa bez bariér", které není ničím jiným než obhajobou další liberalizace, odstraňování bariér a zbavování se protekcionismu. 

Naše historická zkušenost nám dává jasný návod: vždy je zapotřebí více trhu a méně státní intervence. Víme i to, že chyby státu jsou vždy větší než chyby trhu. 

Můžeme počítat i s tím, že česká vláda - doufejme - nebude v čele šíření paniky kolem globálního oteplování. Češi mají pocit, že jejich svoboda a prosperita je ohrožena více než klima. Unikátnost dnešní úrovně globálních teplot není prokázaným faktem. Vysvětlení faktorů, které přispívají ke globálnímu oteplování, není příliš jasné a přesvědčivé. Pokusy brzdit klimatickou změnu bojem s emisemi CO2 jsou zcela zbytečné a nejdůležitější je to, že jsou lidé dostatečně adaptabilní, aby se vypořádali s malými změnami klimatu. Měli bychom naši pozornost zaměřit na jiná, skutečně naléhavá témata. 

Svět v roce 2009 nebude ušetřen válečných konfliktů, mezinárodního terorismu, územních nebo náboženských střetů, které bez ohledu na to, jak budou geograficky vzdálené, se budou dotýkat nás všech. My však víme, že mír nemůže být nadekretován jednostranně a že dlouhodobá řešení těchto problémů nejsou obvykle ta, která jsou vynucena zvnějšku. Česká vláda nebude podporovat externí intervence do domácích záležitostí suverénních zemí. Měli bychom se bránit být sváděni ambicemi vládnout světu. 

Pragmatičtí Čechové - s veškerou svou kritikou evropských rozhodovacích mechanismů - se nebudou pokoušet o celoevropskou "sametovou revoluci", ale budou se snažit prosazovat své zájmy a priority. Vůči ostatním se budeme chovat tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali vůči nám: aby respektovali odlišné názory. Budeme moc rádi, když se - alespoň v některých případech - podaří nalézt společný jmenovatel. Spoléhání se na vyjednávání a na pozitivní efekt různosti názorů je přesně to, co dělá Evropu Evropou. 

Předsednictví Evropské unie nám dá šanci uplatňovat některé z těchto našich názorů ve prospěch občanů všech členských zemí Evropské unie. Jejich blahobyt a jejich štěstí může být maximalizováno jen ve svobodné, demokratické, otevřené a decentralizované Evropě. 

Václav Klaus, Lidové noviny, 8. ledna 2009

(Český překlad článku, který byl publikován ve středu 7. ledna 2009 ve Financial Times pod názvem „Do not tie the markets – free them“.)