Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor s prezidentem…

Rozhovor s prezidentem republiky Václavem Klausem pro Český rozhlas Radiožurnál ze dne 28. února 2004

Rozhovory, 28. 2. 2004

Přesně před rokem touto dobou sčítala volební komise hlasy poslanců a senátorů, kteří ve třetím kole třetí volby rozhodovali o tom, kdo bude na následujících pět let v pořadí desátým českým prezidentem. 28.února 2003 krátce před půl šestou Radiožurnál odvysílal zprávu, že díky 142 hlasům poslanců a senátorů byl novým prezidentem České republiky zvolen Václav Klaus. Prezident České republiky Václav Klaus je i mým dnešním hostem, hezký den, pane prezidente.

Dobrý den, dobrý večer.

Když si dnes vzpomenete právě na datum 28.února 2003, který ten okamžik se vám vybaví jako první?

Tak za prvé, nevím, jestli je to strašlivá minulost nebo jestli je to včera, myslím, že mám v tomhle ohledu rozpolcené pocity. V něčem je to opravdu bezprostřední včerejšek, který si dobře pamatuju, v něčem zase ten rok znamenal takovou dlouhou dobu, že už je to strašně dávno. Nevím. Ta, já myslím, že atmosféra k tomu, že by to mohlo vyjít narůstala, člověk samozřejmě vůbec nic nemohl vědět a hlasování je vždycky složité . . .

Ani jste netušil ?

Tak tušení nemohlo být, ale myslím, že takové signály směřovaly k tomu, že v každém tom kole je to více a více a teď už to bylo velmi těsně, takže myslím, že nějaká naděje, že to může dopadnout tam určitě byla, ale tušení, tušení ne. To nemohu říci.

Pane prezidente, po složení prezidentského slibu jste řekl, že prezident musí dodávat sebevědomí, optimismus a naději v lepší příští, i když se tolik nedaří. Daří se teď, podle vás, České republice a obyvatelům lépe nebo hůře, než před tím rokem, kdy jste tuto větu řekl?

To je velmi složitá a více dimenzionální otázka. Já si myslím, že lidé nemají nějak výrazně lepší pocit z veřejného života, z politiky kolem nich, každou chvíli vyroste nějaká nepříjemná kauza, například v posledním týdnu kolaps při hledání eurokomisaře a to lidi nepřesvědčuje o tom, že lidé, kterým dali svou důvěru ve volbách, že zdárně vedou tuto zemi. Druhá věc je ekonomická dimenze. Česká ekonomika sice roste, ale nijak přesvědčivým, rychlým způsobem. Včera jsem zde měl na návštěvě předsedu Parlamentu Kazachstánu a on mi říká, letošní tempo ekonomického růstu bude 9,5 procenta, vloni bylo 8. Tak jsem si povzdechl a říkal jsem si, no, tak o něčem takovém my nemůžeme ani snít. Takže takhle bych mohl odloupávat jednotlivé roviny těch lidských pocitů, postojů a někde ano, někde ne.

Já se vrátím k té první dimenzi, o které jste mluvil, protože mimo jiné jste před rokem také řekl, že obrovskou povinností vás všech, společnou aktivitou prezidenta, vlády, Parlamentu je právě to, abyste získali důvěru občanů této země v tyto instituce. Vám, pane prezidente, se to daří, důvěřuje vám 70 procent obyvatel této země, v případě vlády a Parlamentu už to tak optimistické není. Kde je podle vás chyba?

No tak, jednou věcí jsou příčiny objektivní a příčinou objektivní podle mého názoru je skutečně slabost vládní koalice, výrazná rozpolcenost naší politické scény, každé hlasování, které v Parlamentu probíhá, je málem o jeden hlas nahoru nebo o jeden hlas dolů, nebo-li vláda má slabou většinu, to si svazuje ruce, má nelehkou koalici velmi protichůdných politických stran, takže to jsou takové ty věci, které jsme si spískali sami.

A vidíte v nich nějakou cestu ven, protože přece jenom při stávajícím rozložení politických sil moc jiných variant není.

Ne, právě tato rovina věci, kterou jsem vzal objektivní myslím, že není změnitelná bez nových voleb a bez nového rozdání politických karet, bez nového rozložení politických sil. Druhá věc je ta rovina subjektivní nebo-li ta rovina lidská, ta rovina toho, co ti jednotlivci tam dělají nebo nedělají. Tady by samozřejmě prostor byl, ale i z tohohle hlediska já moc nadějí nevidím, protože ta dnešní garnitura, která v zemi vládne v tomto smyslu žádné superoptimistické symboly naděje, vyhlídky neskýtá.

Pane prezidente, vy jste řekl, že by to vyřešily nové volby, regulérně by měly být až v roce 2006. Váš osobní odhad, i když vím, že nechcete být prezidentem aktivistou, je jaký? Myslíte, že tato vládní koalice bude vládnout až do těch řádných voleb?

Tak já bych za prvé řekl to, že letos máme troje velmi významné volby a proto informaci o tom, co si myslí lidé, nemusíme dostávat až v normálních parlamentních volbách. Volby do Evropského parlamentu, třetinové volby do Senátu a zejména volby do 13 regionů nám řeknou strašně moc a myslím, že jejich výsledky ovlivní i všechny další věci. Když ty volby do regionů dopadnou zhruba, jak je to dnes, myslím počtem hejtmanů, tu, či onu politickou stranu, tak je to jedna věc, když dopadnou radikální více nebo méně pro nějakou politickou stranu, tak to může vyvolat velké politické třenice, protože ty regiony už si svou moc vydobyly a když dojde k velkému přesypání sil, tak myslím, že budou mít, budou velké tlaky, aby se něco podobného stalo i na té celkové makroúrovni.

To znamená, že podle vás budou rozhodující skutečně spíše ty podzimní?

Pro mě nepochybně, budeme všichni chytřejší po všech těch volbách.

Pane prezidente, vy jste se v politice 13 let profiloval především jako velmi výrazný ekonom, který určoval jistý ekonomický chod této země. Mnozí od vás proto svým způsobem očekávají a očekávali, že budete například podstatně více komentovat kroky vlády, co se týká reformy veřejných financí, důchodové reformy, zdravotní reformy. V této roli jste příliš aktivní za ten rok nebyl. Změní se to nějak? Budete více jako ekonom komentovat například reformu, ať už veřejných financí nebo tu důchodovou?

Já musím říci, že to, že mě k tomu vybízíte, je sice milé, ale vy dobře víte, že když jsem udělal výraznější krok v tomto směru, například můj projev v Poslanecké sněmovně Parlamentu v říjnu loňského roku, tak se na mě všichni sesypali jako vosy a říkali, že se pletu do věcí, které patří výlučně, výlučně vládě. Takže mé odsudky dnešního stavu našich veřejných financí a metod, jak se chtějí zlepšit, jsou já myslím dostatečně známé z celé řady mých projevů, já se s nimi neskrývám a o tom, že bude obrovským úkolem pro jakoukoliv další vládu tuto situaci změnit, já myslím, že dávám najevo dostatečně jasně, ale úvaha o tom, že bych měl hlouběji analyzovat ty, či ony věci, myslím, že to není role prezidenta. Já občas nepodepíšu nějaký zákon, i když k dnešnímu dni mám pocit, že těch zákonů mám 116 ku 5 proporcím, nebo-li 116 jsem jich podepsal a 5 jsem nepodepsal, 6 jsem nepodepsal, ale nezdá se mi, že bych měl být nějak aktivnější. Že bych to uměl, to si troufám říci, že ano.

A jaký to je pro vás pocit, když 13 let jste byl zvyklý vyjadřovat se k ekonomickým záležitostem a teď přece jenom se z pozice prezidenta, dá se říci, musíte držet trošku zpátky?

Připravuji knížku, která se bude jmenovat Rok první, která bude vydána přesně v den mého inaugurace, nikoliv mé volby, ale , a to znamená, že tisková konference bude 5., naopak první autogramiáda v Praze bude po neděli, 8.března, tak ta knížka mých všech možných výroků, projevů, článků, prohlášení je myslím velmi jasným přehledem toho, co jsem všechno řekl nebo neřekl za ten rok a myslím, že když se na to podíváte, tak tam najdete spoustu velmi jasných, silných, ničím neskrývaných a do ničeho nezabalovaných výroků. Takže já skoro mám pocit, že jsem ty výroky tohoto typu velmi často dělal.

Pane prezidente, já se teď vrátím k tomu, co jste také naznačil. Vy jste vyjádřil velké zklamání nad situací z minulého týdne. První český eurokomisař Miloš Kužvart odstoupil, nechtěl se dále ucházet o tuto funkci. Samozřejmě obrovské zklamání v řadách vládní koalice a obrovské zklamání i na celé evropské scéně. Jak se tváříte nebo co říkáte tomu novému kandidátovi, který byl vybrán relativně rychle, stal se jím Pavel Telička a ještě připomenu, že vy jste v pátek nabízel konzultace, když se bude hledat ten druhý kandidát. Proběhly nebo ne?

Tak to je dobře, že se takto ptáte. Za prvé, já jsem při návštěvě Slovenska stál v tajícím sněhu na náměstí v Košicích, když ke mně přišli nějací novináři a ptali se mě, co říkám na to, že byl nominován pan Kužvart. Možná, že si někteří pamatují můj výrok, který jsem tehdy řekl, no, nebudu držet hladovku proti tomuto jmenování. S panem Kužvartem jsem se sešel a myslím, že jsem se mu pokusil mnoho věcí k tomu říci. To, že on selhal a nevydržel, je nepochybně pro nás pro všechny problémem a i když já ho nevybíral, takže já nejsem vinen. Nicméně v pátek, když se to stalo, tak jsem mluvil dvakrát, v den jistých zdravotních problémů premiéra Špidly, dvakrát jsem mluvil s panem premiérem. Jednou, když byl ještě v nemocnici, poté, když se vrátil domů a musím tedy teď veřejně prozradit, že jsme si v tuto chvíli domlouvali, že se na to bleskově, jak se uzdraví, sejdem, abychom nalezli určitý konsensus, abychom jmenovali člověka, který, proti kterému nikdo nebudeme protestovat, člověka, o kterém bych nemusel říct neutrální větu, že nebudu držet hladovku. Musím se přiznat, že pan premiér na to zapomněl na ten hovor, který jsme spolu měli a možná, že to je taky fér, abych to veřejnosti touto cestou sdělil. Slovíčko ještě k panu Teličkovi. Musím . . .

Použil byste stejnou větu, jako při kandidatuře Miloše Kužvarta, že kvůli němu nebudete držet hladovku nebo teď ten váš komentář bude jiný?

No tak, tu větu už jsem jednou řekl, tak bych ji nemohl opakovat, ale s panem Teličkou já mám jiný problém. Já myslím, že on je sběhlý, na rozdíl od pana Kužvarta, v bruselském dění a jestli bych něco mohl říci, tak je až moc sběhlý v tomto dění a já ho samozřejmě 10 let sleduji. Já jsem s ním nejednou byl na různých jednáních, on mě doprovázel v Bruselu a podobně. Já vidím jiný problém. S jeho osobou já vidím problém čistého úředníka, který nikdy nahlas na žádné evropské téma nevyjevil svůj názor, čili pro mě je to nepopsaná karta, o které se mohu domýšlet nebo u které mohu očekávat cokoliv se může stát. Já prostě žádný komentář udělat neumím a to si myslím, že není dobře a myslím, že to není mou hloupostí, neznalostí nebo něčím takovým. Myslím, že prostě tady popsaný list názorový, zastávání určitých pozic, popsaný není. To je špatně.

Pane prezidente, vy shodou okolností příští týden se chystáte na návštěvu Bruselu. Radiožurnál vysílal rozhovor s panem Teličkou, který říkal, že by byl rád, aby právě čtvrtek byl příležitostí, aby s vámi mohl mluvit o tomto postu, zeptáte se ho právě na ty věci, které jsou pro vás tím nepopsaným listem?

No určitě. Já samozřejmě se rád s panem Teličkou setkám a setkali jsme se mnohokrát a říkám, že mě leckdy ve svých rolích doprovázel na různých cestách do zahraničí, čili on pro mě není osoba neznámá, ale i když říkám, že není neznámá, tak pro mě není osoba se známými názory a to jsou dvě, dvě opravdu velmi, velmi odlišné věci. Takže návštěvu, na návštěvu v Bruselu se těším, pana prezidenta Evropské unie Prodiho znám docela dobře. V jistou chvíli jsme oba byli předsedové vlád, on Itálie, já České republiky. Setkávali jsme se, i on je profesorem ekonomie na Boloňské univerzitě a tak dále.

Navíc spolu můžete hovořit italsky.

Teoreticky můžeme hovořit i italsky, ale já hovořím italsky s italským politikem jen, když jeho angličtina je horší, než moje italština, ale s Prodim se musím přiznat, že jeho angličtina je lepší, než moje italština, tak to my zůstaneme u té angličtiny.

Pane prezidente, je to vaše první cesta do Bruselu v roli prezidenta, jestli se nepletu. Líbí se vám, že se obecně na veřejnosti mluví o tom, že po 1.květnu se Brusel po Praze stane jakýmsi druhým hlavním městem České republiky?

No tak má musím smutně říci, že on se stane prvním hlavním městem, to zase si nenamlouvejme a nenalhávejme. Já jsem četl předevčírem článek pana Římana, to je ODS, ale ten článek je článek a já jsem ho nějak, nemám k němu žádný jiný vztah a on tam popisuje takovou velmi zajímavou věc. On říká, od 1.ledna se v Evropské unii zvýšily daně na energie, uhlí, ropu a takové a plyn a takovéhle věci a on tam říká velmi přesně jeden malý postřeh. To, že se zvýšily daně vyšlo v prohlášení Evropské unie a v tiskové zprávě Evropské komise a občané České republiky o tom informovala média. Občané České republiky o tom neinformoval žádný český politik. Já nevím, jestli je jasné, tam tím mířím. Přece normálně zvýší to korunu, dvě, procento, nahoru, dolů daně, to je základ politického sporu v každé zemi, kvůli tomu padají ministři financí, padají celé vlády a podobně a tady vidíme, že k tomuto rozhodnutí došlo a žádný český politik, myslím z vlády, nikdo jiný to být nemůže, to přece není úkol opozice ani prezidenta, se neobtěžoval, aby to občanům České republiky sdělil. To je věc, která myslím, že pořád ještě probíhá netušeným způsobem a pořád ještě si myslím, že lidé vůbec neví, o co jde.

Pane prezidente, poslední otázka. Jste ve funkci první rok, nicméně jste už nyní schopen odpovědět na otázku, zda hodláte kandidovat na prezidenta České republiky i pro to příští volební pětileté období, ať už to bude volba přímá, či opět volba Parlamentem.

Tak za prvé musím říci, že se mě ještě nikdo takto nezeptal a tuto otázku jsem ještě nikdy nedostal a ani mě nenapadlo na ni odpovídat. Čtyři roky je strašně dlouhá doba, člověku se může leccos přihodit za tu dobu, takže já bych to takto neříkal. Řekl bych, že nacházím snad nějakou, i podle různého hodnocení, nějakou pozitivní odezvu za svůj výkon prezidentské funkce, tak není důvod, abych se jí zříkal, to říkám naprosto jasně, ale otázka druhého funkčního období je opravdu relativně, relativně daleko. Myslím, že není úkolem prezidenta, aby zásadním způsobem on sám chtěl ovlivnit volbu, protože by bylo vždycky chápáno, vždycky by to bylo vysvětlováno, že si prezident hledá pro sebe výhodnější roli. Jestli je pro něj vhodnější ta nebo ona, nebo-li k tomu já se nijak vyslovovat nechci. Každý ví, že já jsem při všech volbách, které byly, objížděl desítky měst, městeček, obcí, mluvil s lidmi, snažil se je získat na svou stranu, kdyby byla přímá volba, samozřejmě, že bych to dělal stejným způsobem, ale opravdu to nemohu já předurčit.

Pane prezidente, já vám děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Na slyšenou.

Hana Hikelová, Český rozhlas Radiožurnál, 28.2. 2004