Hlavní strana » Ekonomické texty » O čem bádá dnešní…

O čem bádá dnešní makroekonomie?

Ekonomické texty, 26. 3. 2004

Pravděpodobně největší, ne-li dokonce nejvýznamnější výzkumná instituce dnešních Spojených států (a asi i celého světa) v oboru ekonomie - National Bureau of Economic Research - ve svém NBER Reporter pravidelně publikuje jeden tzv. „program report“ o jedné vybrané oblasti ekonomického výzkumu. Zimní vydání tohoto čtvrtletního Reporteru (z přelomu let 2003 a 2004) přináší komplexní zprávu o makroekonomii a mezinárodních financích, kterou sestavil známý harvardský ekonom Jeffrey A. Frankel. Zabývá se v ní hlavně problematikou finančních krizí v nových, rodících se trzích, což je téma, které se nás velmi silně týká.

První část zprávy je věnována problému institucí a základních konceptů hospodářské politiky. Důraz je kladen na fenomén otevřenosti ekonomiky, což je vlastně problematika liberalizace obchodu, a na kvalitu institucí. Zajímavé je pootočení výzkumu na hledání souvislostí mezi makroekonomickou politikou a institucemi (a silou zájmových skupin). Výsledkem řady studií je hypotéza o tom, že makropolika není autonomní, ale že je produktem institucí a politické situace. Fiskální a měnová politika proto není exogenní veličinou, ač to tak ekonomové většinou chápou.

Druhá část je věnována režimům měnových kurzů. Publikované výzkumy zásadně zpochybňují původní očekávání, spojená zhruba před desetiletím s údajnými výhodami dolarizace a měnových výborů (currency boards). Hypotéza, že tato řešení nutí domácí instituce k racionálnější politice, se – zejména díky argentinské zkušenosti – nepotvrdila. Proto znovu přibývá zastánců pohyblivých, pružných měnových kursů. A zejména přibývá zastánců názoru, že nemá být zvolen žádný permanentní kursový režim, což je – nepřímo – argumentem k diskusi o evropské měnové unifikaci, která je extrémním případem fixních kursů „na věčné časy“.

Dalším tématem výzkumu je otázka, zda výhody otevřených, liberalizovaných finančních trhů jsou větší než jejich nevýhody. Zde je vidět evidentní pesimismus. Přesvědčivě se dokazuje, že bez otevřenosti trhů nemůže vzniknout finanční krize, naznačují se výhody jistých typů kapitálových kontrol (á la Chile), dospívá se k závěru, že „finanční liberalizace může pomoci, jsou-li instituce silné a makroekonomika v pořádku, ale není-li tomu tak, liberalizace škodí“. Proto se také připomíná klíčová role správného řazení reformních kroků (i když já bych kvalitu institucí nepovažoval za reformní krok).

Specifickou otázkou je hledání příčin finančních a měnových krizí. Autoři si všímají, že existuje nesporná asymetrie – na chudší, méně vyspělé země existuje mezi investory větší přísnost ohledně nepřijatelnosti určité velikosti rozpočtových i platebně-bilančních deficitů. Důvodem vzniku vážných problémů je pak hlavně to, že si rozvojové (a tranzitivní) země – na rozdíl od vyspělých zemí - nemohou půjčovat v zahraničí ve své vlastní měně. Díky tomu – při jakémkoli zakolísání ekonomiky – vzniká nesouměrnost aktiv a pasiv bankovního systému a vážný problém je na světě. Porucha se mění v krizi.

Poslední tématem této zprávy jsou reakce na finanční krize. V tomto ohledu se výzkum hlavně zabývá klasickou otázkou, zda je lepší radikální vzestup úrokových sazeb nebo velká devalvace. Analýza zkušeností řady zemí v průběhu 90tých let říká, že různé země sice zkoušely různou kombinaci obou opatření, ale že – ať udělaly cokoli – krize a následné recese byly velmi hluboké (a nákladné, měřeno poklesem HDP). Stejně tak se ukazuje, že velký rozdíl není ani v tom, zda Mezinárodní měnový fond pomáhá či nikoli.

Je to zajímavé čtení a navíc je to vlastně čtení o České republice v průběhu minulého desetiletí. Dnes se mainstreamově dospívá k názoru, že evoluce institucí je zdlouhavý proces, že fixování kursu na dlouhou dobu není rozumné, že je přílišná liberalizace kapitálových trhů značně riskantní, že je bankovní systém při vypůjčování v cizí měně velmi zranitelný, že je cena za každou měnovou krizi velmi vysoká. Musím říci, že jsme toto všechno – aspoň někteří - věděli. Dnešní výzkum nepřímo také říká, že jsme v minulosti ze zahraničí vždy nedostávali ty nejlepší rady.

Václav Klaus, Newsletter CEPu, březen 2004