Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Český rozhlas Radiožurnál

Rozhovory, 15. 8. 2005

Moderátor (Hana Hikelová):
Hostem pořadu Týden v tahu je dnes prezident republiky Václav Klaus. Pane prezidente, vítejte ve vysílání Radiožurnálu.

Host (Václav Klaus):
Dobrý den.

Moderátor (Hana Hikelová):
Už za několik týdnů uplyne polovina vašeho funkčního období. Vnímáte to jako nějaký řekněme zlomový bod?

Host (Václav Klaus):
Slovo zlomový bod by byla veliká, veliká nadsázka, tak to určitě není. Nicméně že se začátkem září schyluje k polovině mého funkčního období, to si uvědomuji, také něco jsme se snažili stihnout za první polovičku, na druhou půlku zase rozjet druhé kolo podobných věcí, takže jako jistý moment to vnímám.

Moderátor (Hana Hikelová):
Je něco, co jste chtěl stihnout nebo dokázat a zatím se vám to nepodařilo? Zůstává to právě do té druhé půlky

Host (Václav Klaus):
Tak v tomto smyslu, že by byla nějaká výrazná věc, kterou bych teď chtěl slavnostně deklarovat a říci, že to jsme nestihli a že teď to začneme dělat, tak to určitě není. Já myslím, že z 90 procent musí to pokračování, samozřejmě pokračování já si určitě nemohu změnit v noci ze 6. na 7. září a začít říkat a dělat něco jiného. Navíc si myslím, že to také ode mě nikdo neočekává.

Moderátor (Hana Hikelová):
Pane prezidente, když jste nastupoval do funkce, čekal jste, že bude tak složitá obměna Ústavního soudu?

Host (Václav Klaus):
O tom, že Ústavní soud je velmi složitá instituce, jsem věděl. O tom, že nemáme nadbytek lidí, připravených na roli ústavního soudce, to jsem věděl, že tam je mnoho osobního, ne každý se, když si postavil nedávno vilu za Prahou, celý život tady žije, se chce přestěhovat do Brna. Další významný faktor. Že tady chybí jedna generace, to jsem všechno věděl, takže po té stránce výběru, že bude obtížný, to jsem věděl stoprocentně. Že si to Senát, to své schvalování, vezme jako jednu z možností svého největšího zviditelnění vůbec v české veřejnosti a že to použije, skoro bych řekl i zneužije určitým způsobem, to jsem až tak nepředpokládal, to je pro mě překvapení, to jsem nevěděl.

Moderátor (Hana Hikelová):
Otázka, která směřuje spíše do budoucna, protože s podobným problémem při další obměně ústavních soudců se samozřejmě ptá každý, kdo bude muset najít během roku 6, 8 ústavních soudců, dá se preventivně něco udělat tak, aby podobné problémy nebyly? Myslíte, že doroste už ta další generace?

Host (Václav Klaus):
Tak za prvé generace dorůstají, to stoprocentně, v tom jsem naprosto optimistický. Navíc přece jenom dostáváme se dál a dál od toho momentu, kdy se zrodil Ústavní soud a kdy najednou vznikal, nebo-li teď už se to začíná rozčleňovat, teď už se obměnily dvě třetiny. Už to bude dále jinak, prostě někdo opravdu z různých důvodů rezignuje, nic ve zlém, někdo umře nebo prostě ze zdravotních důvodů už přestává tu funkci dělat, čili ta všechna další v budoucnu jmenování už budou daleko plynulejší, kontinuálnější, nezlomová, a proto myslím, že pro každého dalšího prezidenta to bude snazší.

Moderátor (Hana Hikelová):
Před několika dny uplynulo 100 dní od jmenování vlády Jiřího Paroubka. Je to už třetí premiér, který vede vládu během té vaší půlky funkčního období prezidenta, můžete ty tři vlády, respektive tři premiéry, nějak srovnat?

Host (Václav Klaus):
Začal bych tou číslovkou tři a za první půlku mého prezidentování, dva a půl roku tři premiéři, to není žádné vítězství. Vzpomínám dobře na éru před deseti lety, když jsem byl předsedou vlády a říkal jsem, já už znám za tu dobu asi 7 polských premiérů, to mi máme jednoho, to je výraz jisté stability, na tom můžeme být svým způsobem hrdí. Když se na to dívám dneska, tak vidím, že se to stalo úplně něčím jiným, a to není dobře. Tak to je k té číslovce tři. Srovnávat, já bych moc nechtěl, protože bych se příliš vměšoval do české politické scény. Je samozřejmé, že v osobě pana Paroubka přišel daleko nejvýraznější představitel jistého typu politiky, v tomto smyslu je jasně nejvýraznější, nejzřetelnější. Mnoho lidí by asi řeklo až moc, ale v podstatě v tomto smyslu je myslím jinde než ti dva předchozí.

Moderátor (Hana Hikelová):
Co se týká práce vlády, vidíte v té současné vládě nějakou řekněme vyšší dynamiku, na rozdíl od vlády Stanislava Grosse nebo je to vláda taková, řekněme, udržovací, protože máme přece jenom 10 měsíců do voleb.

Host (Václav Klaus):
Řekl bych, že dnešní předseda vlády vzhledem k jisté novinářsko mediální hyperaktivitě lépe zvládá o všem možném informovat, než zvládali jeho dva předchůdci, takže může vznikat dojem, že se více věcí dělá. Kdybych se na to díval podle jakýchkoliv měřitelných kritérií, tak bych řekl, že se více nedělá, o kousek více se o tom mluví.

Moderátor (Hana Hikelová):
Vaše vztahy s premiérem Paroubkem vnímáno optikou médií nepatří zrovna k ideálním. Komu a k čemu mohou být právě 10 měsíců před volbami napjaté vztahy prezidenta a premiéra dobré?

Host (Václav Klaus):
Myslím, že k nikomu, pro nikoho a já jsem také ty vztahy nenapnul, vy jste použila slovo napjaté. Já jsem naopak při jmenování tohoto předsedy vlády vyjádřil zájem na velmi klidných vztazích, na dialogu, na setkávání se, ale myslím, že on velmi rychle nasadil úplně jiný tón a tím se já dostávám do strašně složité situace, protože bych uměl odpovědět, ale prezident si to zase nemůže dovolit a to samozřejmě není nejlepší.

Moderátor (Hana Hikelová):
Vy jste byl dlouhá léta premiérem, takže obecně tu tradici a kulturu vztahu prezident, premiér znáte z obou stran, v čem je podle vás teď řekněme prolamována?

Host (Václav Klaus):
Tak my jsme třeba v minulosti s Václavem Havlem měli různé názory na různé věci, ale myslím, že jsme tu odlišnost názoru vždycky halili do složitých svých sofistikovaných projevů, kde jsme demonstrovali jiný názor, ale nepouštěli jsme se do přestřelek, do kterých se pouští dnešní předseda vlády.

Moderátor (Hana Hikelová):
Vy máte podle ústavy právo navštěvovat jednání vlády a zvát si ke konzultacím jednotlivé ministry. Pane prezidente, proč práva navštěvovat jednání vlády využíváte v podstatě spíše výjimečně?

Host (Václav Klaus):
Nemyslím si, že má prezident velkou roli na vládě, já občas teda, byl jsem tam málokrát, ale existuje krom toho také bezpečnostní rada státu, kde je většina ministrů, takže tam také občas jdu a vidím jednotlivé ministry. Nemyslím si, dokonce teď mluvím za sebe, nijak jsem to nepovažoval za ideální, když prezident chodil na vládu a také nemyslím, že to Václav Havel dělal často, opravdu ne, tento dojem nechci vytvářet, ale nemám pocit, že tohle to mám dělat.

Moderátor (Hana Hikelová):
Pane prezidente, jinak vcelku poklidné letní období narušil na konci července policejní zásah proti technoparty v Mlýnci na Tachovsku. Vy jste požádal ministra vnitra Františka Bublana o odpověď na otázku, zda mělo ministerstvo vnitra a Policie České republiky odůvodněnou obavu z tak zásadního ohrožení našeho politického systému, veřejného pořádku, života občanů, či majetkových škod mimořádného rozsahu, aby muselo dojít právě k zásahu tohoto typu a s těmi projevy policejního násilí, o kterých jste byl informován. V čem podle vás udělala řekněme policie a politici chybu, co se týká této technoparty a toho zásahu?

Host (Václav Klaus):
Já myslím, že začíná být více a více jasné, že ta věc není černobílá, není jednobarevná, není jednostranná a pokud se někdo staví jenom na tu jednu stranu, tak dělá velkou chybu. Mě se zdá, že vláda udělala velkou chybu, že se postavila zcela jednoznačně na jednu stranu a já jsem říkal panu ministrovi vnitra mezi čtyřma očima, pane ministře, kdyby jste před týdnem vystoupil na televizní obrazovky a řekl, no, my jsme chtěli zabránit nějakému velkému nepořádku, když se na to dívám zpětně, tak jsme to asi ne dokonale zvládli, měli jsme postupovat určitě uvážlivěji, měli jsme to udělat jinak a tak dále a tak dále, plus pár jednotlivců, kteří se chovali opravdu špatně, se stanoví policie my nějakým naším vnitřním mechanismem, budeme ho vyhodnocovat, soudit, myslím v tom malém slova smyslu soudit a kdyby toto řekl, jsem říkal panu ministrovi, kdybyste toto řekl, tak myslím, že máme po sporu o technoparty, ale to zarputilé lpění na jednom extrémním názoru, prostě nemůže dopadnout dobře.

Moderátor (Hana Hikelová):
Ministra vnitra žádáte o odpověď systémového či koncepčního typu, očekáváte na základě zkušeností s technoparty skutečně nějaká systémová řešení a jaká?

Host (Václav Klaus):
Za prvé, oddělme budoucnost od minulosti. Já bych byl velmi proti tomu pokusu, který teď myslím ministr vnitra dělá, že začne diskutovat o tom, jak změnit legislativu. My všichni víme, že legislativa, když se má změnit, tak to trvá minimálně tři čtvrtě roku, rok, takže utéci od jakékoliv zodpovědnosti za to minulé tím, že budu dneska mudrovat o změně zákona, to já myslím, že je únik od problému a proto o té budoucnosti teď diskutovat nechci. O tom, jestli někdo změní v zákoně dvě větičky, dá větší pravomoc tomu, či onomu, dobře, ale o tom teď nemluvíme. Trvám na tom, že existující legislativa a všechny možné předpisy včetně policejních předpisů umožňovaly řešit tu situaci úplně jiným způsobem, než byla řešena. Takže to k té budoucnosti. Dívám-li se dozadu, řekla jste, systémového či koncepčního typu, tak nějak jste se myslím zeptala. . . .

Moderátor (Hana Hikelová):
Přesně tak .. .

Host (Václav Klaus):
Já bych řekl, to jsme do toho svého dopisu napsal, z jednoho velmi prostého a prozaického důvodu. Já si myslím, že z toho nemůže vyšumět tím, že se podle fotografií odhalí, že jeden, dva, tři, čtyři, pět příslušníků policie o kousek tvrději zasáhlo. To není řešení, to já myslím, že o tom ten zásadní spor není. Převézt to na tuhletu vizi bylo zbavení se jakékoli zodpovědnosti a ta zodpovědnost je politická, ta zodpovědnost je ministerská, ta zodpovědnost je od vedení policie, ne od toho tolik a tolik starého či mladého policisty, který také neví přesně, jak v té chvíli má nebo nemá zasáhnout. Čili to jsem chtěl říci slovem koncepčního typu, aby to někdo nesvedl na to, že se čtyři policisty na tři měsíce postaví mimo službu, to je falešné řešení.

Moderátor (Hana Hikelová):
Pane prezidente, dá se čekat systémové řešení za situace, kdy případné trestné činy obecně policistů v České republice šetří orgán, který spadá pod ministerstvo vnitra, tedy Inspekce ministerstva vnitra?

Host (Václav Klaus):
To je další věc, i když na druhé straně já si myslím, že o tom, že by to ministerstvo samo, či policie sama jistou svou inspekcí měla, já myslím, že to, to asi není problém, teď jde o to, co všechno malého či většího má řešit tato inspekce a co eventuálně ještě většího má řešit někdo jiný, ale nepochybně hlavně z policie jsou běžné přečiny, činy, které zase není třeba, aby se svolávaly parlamentní komise, to zas já myslím, že takováto inspekce být musí. Jestli toto přesáhlo, to ať se rozhodnou politici, například poslanci.

Moderátor (Hana Hikelová):
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Týden v tahu, naším dnešním hostem je prezident republiky Václav Klaus. Pane prezidente, vy jste na začátku prázdnin vyzval ústavní činitele a předsedy politických stran k diskusi o vývoji v Evropské unii. Navrhl jste uspořádat ji ještě během letních měsíců. Máme teď polovinu srpna a jak se zdá, v letních měsících v České republice naopak ta debata o Evropské unii, a to nejen o takzvané evropské ústavě, téměř zcela utichla. Očekáváte takovou diskusi v nejbližší době?

Host (Václav Klaus):
Nevím. To se skoro musím přiznat, že nevím. To utichnutí je evidentní, zřetelné. Zdá se mi, že i ti zastánci euroústavy pochopili, že tudy asi cesta nevede, pochopili, že možná nemá smysl se prát o tuhletu věc a podle mého názoru změnili taktiku. Chtějí pokračovat v plíživé unifikaci a v plíživé centralizaci a v plíživé byrokratizaci evropského kontinentu a dospěli k závěru pravděpodobně, že těchto svých cílů, které jsou ve prospěch jejich, že jich dosáhnou jinou cestou, než takovýmhle veleváženým dokumentem, o kterém je klidně možné dělat referenda. O tisících malých rozhodnutí bruselského aparátu a dalších evropských politiků, o tom se žádná referenda nedělají, o tom se nehlasuje a oni možná dospěli k závěru, že tu bitvu o ústavu ani dále nemají vést.

Moderátor (Hana Hikelová):
Ta debata se odsouvá, očekává se, že bude jedním z témat předvolební kampaně nebo ta debata bude odsunuta řekněme až po volbách?

Host (Václav Klaus):
Nepochybně některé politické strany tuhle debatu budou vytahovat, ani tak ne pozitivně ze svého hlediska, jako budou to chtít používat jako bič na některé konkurenční politické strany, toto očekávám. Ale že by to volební kampaň vyřešilo u nás tento problém, tomu nevěřím.

Moderátor (Hana Hikelová):
Téma Evropské unie rozděluje českou politickou scénu na dva názorové tábory. Lze se podle vás vůbec na nějakém konsensu při té současné situaci domluvit?

Host (Václav Klaus):
Myslím, že určitě, nejenom lze, ale je to nezbytné, je to povinností každého politika, aby něco takového hledal. Já říkám pořád, domluvme se na tom nejvyšším společném jmenovateli, a co je nad ním, to už, o tom si veďme své stranické půtky, ale já jsem přesvědčen, že nějaký takový nejvyšší společný jmenovatel existuje, že není nulový a k tomu právě nonstop vybízím.

Moderátor (Hana Hikelová):
Já se vrátím ještě k tomu vašemu dopisu z počátku července. Premiér Paroubek vám nabídl namísto té uzavřené diskuse ústavních činitelů a předních politiků televizní debatu, tu uzavřenou diskusi tak v podstatě dá se říci odmítl. Proč podle vás trvá premiér na televizní debatě, ve které by k zásadnímu konsensu ani dojít nemohlo?

Host (Václav Klaus):
Tak televizní debata není o podstatě věci, velmi často to je hra o diváka a já bych skoro nechtěl přijmout to mé pozvání na tuto schůzku interpretovat jako uzavřenou diskusi. Prostě to, že se sejde vrcholná politická špička České republiky a vážně o něčem rokuje, to není uzavřená diskuse v nějakém negativním slova smyslu . . .

Moderátor (Hana Hikelová):
Já jsem to myslela tak, že to není diskuse, kterou by přenášela v přímém přenosu například Česká televize nebo Český rozhlas.

Host (Václav Klaus):
To já myslím, že když vy máte rozhodovací proces v Českém rozhlase o tom, jak koncepčně vyřešíte, to či ono, které pořady zrušíte, které zavedete, koho zbavíte funkce ředitele a tak dále a tak dále, tak to také nevysíláte přece naživo, naživo na vlnách Českého rozhlasu a děláte asi dobře, řeknete nám svůj výsledek. A my to respektujeme. Takže vážná debata, hledání, hledání nějakého konsensu, to není pro televizní hříčku.

Moderátor (Hana Hikelová):
Pane prezidente, nenahrává tato nedořešená otázka postoje právě k poslání a k cílům Evropské unie 10 měsíců před volbami malým politickým stranám, které svůj program staví populisticky, extremisticky právě k tématům Evropské unie? To, že se tu ty velké strany a v podstatě ústavní činitelé nejsou schopni momentálně vyříkat?

Host (Václav Klaus):
Ale tak to dělaly malé strany vždycky, myslím, že to dělají také v každé zemi světa, hledají nějakou skulinku na té politické scéně, mě to nepřekvapuje.

Moderátor (Hana Hikelová):
Slovenský ústavní soud v polovině července pozastavil ratifikaci evropské ústavní smlouvy, ústavní soudci se tak rozhodli proto, že usoudili, že si některé aspekty té evropské ústavní smlouvy žádají v podstatě podrobnější vysvětlení. Jde například o otázku, jestli evropská ústavní smlouva nevytváří státní závazek, kvůli němuž by Slovensko muselo přijmout ústavní zákon a nechat ho ratifikovat v referendu. I taková podobná debata byla ale v České republice zastavena. Vy jste žádal Ústavní soud o nějaké vyjádření a v podstatě skončilo tak až poté, co bude po referendu.

Host (Václav Klaus):
Ne po referendu, až bude po ratifikaci. To znamená referendem nebo jinou metodou, tedy parlamentním hlasováním. Na Slovensku se to odehrálo ne referendem, ale parlamentním hlasováním a Ústavní soud zasáhl. Já nechci hodnotit cizí zemi, já ty argumenty vnímám, rozumím jim, uvažoval bych asi stejně jak Slovenský ústavní soud, předpokládám, že podobně uvažovat bude i náš Ústavní soud. Nicméně zdá se mi, že ta vlna toho, kdy Ústavní soud rozhoduje poněkud jinak, než nějaká jednoduchá hlasovací mašinérie v Parlamentech, není zúžená vůbec jenom na Slovensko, myslím, že nedávné zásadní rozhodnutí Německého ústavního soudu o odmítnutí takzvaného eurozatykače, což je mimochodem jeden z prvků celé té ústavní smlouvy, také pozměňuje celou situaci zásadním způsobem. Když jsme, někteří z nás, položili naprosto stejné otázky nebo otazníky nad eurozatykačem jako Německý ústavní soud, tak tady zase naši eurofilové začali křičet, že chceme hájit zločince. Když to teď řekl Německý ústavní soud, tak je najednou ticho po pěšině, proč ti stejní pánové Zaorálkové a Cyrilové Svobodové, proč nekritizují Německý ústavní soud a tak dále? Takže já doufám, že i ty Ústavní soudy k tomu něco řeknou.

Moderátor (Hana Hikelová):
Pane prezidente, Jiří Paroubek se před nedávnem nechal slyšet, že Česká republika nepotřebuje v následujících dvaceti letech důchodovou reformu, protože se nic během těch 15, 20 let nestane. Potom své vyjádření zmírnil a řekl, že se na reformě bude dále pracovat. Jak vy, jako ekonom, vnímáte právě to zpožďování důležitých reforem, kdy je evidentní, že do konce funkčního období této vlády řada z nich nezačne a nebude nastartována?

Host (Václav Klaus):
Říci, že důchodovou reformu nepotřebujeme, je výrok poněkud zvláštní. To je asi tak, jako když byste řekla o sobě, že o své zdraví se dneska nemusíte starat a začnete se starat, až začnete být nemocná nebo něco takového, to prostě tak není možné. Ta penzijní problematika je spojena s demografickou situací a to jsou tak dlouhodobé jevy, že když se nezačne něco dělat včas, tak potom do dorostou úplně jiné generace, s jiným očekáváním, s jinými pracovními návyky a podobně, ale já bych všem těm, kteří se dneska pokoušejí vést spor o důchodovou reformu u nás a také hrají na nejrůznější politické zájmy, na nejrůznější byznys zájmy a tak dále, tak já bych jim všem chtěl připomenout, že opomíjejí jednu základní věc. A to sice tu, že bez ohledu na to, jaký se zvolí systém penzijní, důchodový, tak vždycky jediná změna je, že prostě lidé stárnou a budou muset být motivováni k tomu, aby déle pracovali. Jestli někdo nezačne dělat svou jakoukoliv důchodovou reformu s touto větou, vytknutou před závorku, tak pak já, jako ekonom musím prohlásit, že odsouzeny k nezdaru budou všechny důchodové reformy, které u nás vzniknou. A to, že si to někteří politici netroufají říci naprosto nahlas a jasně, já myslím, že dělají hrubou chybu. Jestli vzroste průměrný věk o deset let a nevzroste o podobných 10 let setrvání v pracovním poměru, tak jsme stejně všichni odsouzeni k nezdaru a já bych si moc přál, aby touto větou všichni reformátoři nebo antireformátoři, aby začínali.

Moderátor (Hana Hikelová):
Tady se v souvislosti právě s penzijní reformou neustále mluví o politickém konsensu, pane prezidente, je něco podobného v českých podmínkách realistické a kde vlastně končí ta dobrá vůle k politické shodě a začíná ztráta cenného času, který není možné dohnat?

Host (Václav Klaus):
Tak, všichni lidé nikdy nebudou spolu souhlasit, takže konsensus nebude stoprocentní. Jde o nalezení dostatečně silných většin, nemohou to být většiny jednapadesátiprocentní proti čtyřiceti devítiprocentní. Tak se penzijní reforma udělat nedá. A proto si myslím, že toto musí být součástí nějaké elementární dohody hlavních politických sil a já bych je posadil k jednomu stolu a řekl bych, domluvte se.

Moderátor (Hana Hikelová):
Za 10 měsíců nás čekají volby do Poslanecké sněmovny, to už jsme několikrát zmiŇovali. Řada lidí očekává velké změny, na druhé straně jsou v naší společnosti mnozí, kteří se změn v podstatě bojí, s těmi pracují především asi sociální demokraté a komunisté, jak vy vnímáte tuto situaci? Chce a unese česká společnost v tom svém stavu deset let po zásadní transformaci nějaký výraznější obrat?

Host (Václav Klaus):
To jsme u jemných slov. Vy jste řekla zásadní transformaci, teď jste řekla výraznější obrat. Já bych nechtěl strašit. Já bych řekl, mluvme o korekci cesty, prostě mluvme o pootočení kormidla, neznamená to otočení o 180 stupňů, nestrašme se navzájem ani z té, ani z oné strany. Korekce cesty i podle mého názoru je nezbytná, ale ta slova zásadní a výrazný a tak dále, ono to vždycky v té lidské společnosti je trošku složitější. Prostě pootočme se kousek někam jinam.

Moderátor (Hana Hikelová):
Říká prezident republiky Václav Klaus. Pane prezidente, já vám děkuji za váš čas, který jste si udělal pro Radiožurnál a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Václav Klaus):
Děkuji pěkně, na slyšenou.

Hana Hikelová, Český rozhlas Radiožurnál, 13.8.2005

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu