Klaus.cz






Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Proslov prezidenta republiky…


Proslov prezidenta republiky na vzpomínkové slavnosti k 70. výročí 17. listopadu 1939

Projevy a vystoupení, 17. 11. 2009

Každoročně se scházíme zde, před budovou Hlávkovy koleje, abychom bránili zapomenutí události, která se stala již před dlouhými 70-ti lety, ale svou relevanci má i nadále, a která vedla k tomu, že se den s tímto datem stal jedním ze dvou našich významných sedmnáctých listopadů 20. století. Jsme si, ostatně, vědomi i zcela unikátní propojeností těchto dvou dat – studentský pochod týkající se 50. výročí události první vedl k události druhé.

Zatímco to druhé datum, které dnes bude – nikoli zde, ale na jiných místech Prahy – oslavováno spíše v odpoledních a večerních hodinách, je připomínkou radostnou, neboť odstartovalo konec komunismu v naší zemi, to první, ranní, je připomínkou tragickou. Tragickou pro řadu konkrétních lidí, kteří na ni doplatili svým životem nebo dlouholetým vězněním v koncentračních táborech. Z nich nejvíce známe studenta Jana Opletala, ale bylo jich mnohem více. Tragickou však hlavně tím, že znamenala novou,  radikálnější a tím daleko nebezpečnější fázi nacistické okupace naší země. Její vůdcové tehdy dobře pochopili, že je třeba zaútočit na českou inteligenci a studentských demonstrací proto využili k uzavření vysokých škol. Česká společnost tím měla být zasažena na svém nejcitlivějším místě. 

Tato těžká zkouška je naštěstí dávno za námi, přežili jsme ji a dnes už jde především o to, jaké poučení si z ní odnášíme pro budoucnost. Nemyslím, že se k nám vrátí hitlerovský nacismus, tato obludná, zdánlivě nepochopitelná a nijak nehajitelná ideologie, která – nicméně – ve 30tých letech v Německu, ale i v některých dalších evropských zemích oslovila nemálo lidí. Tato konkrétní ideologie se jistě nevrátí, ale bylo by chybou si myslet, že máme navěky vyhráno. 

Souhlasím se známým myslitelem a filosofem Isaiahem Berlinem, který kdysi řekl, že „hrůzy 20. století nebyly způsobeny negativními lidskými vlastnostmi, ale idejemi“. To je určitě pravda. Není tomu tak, že se v Německu na počátku 30tých let – najednou, z ničeho nic, nějakým explozivním genetickým defektem – u lidí objevily mimořádně zlé lidské vlastnosti. Bylo to úplně jinak. Zrodily se tam zhoubné ideje a – jak se ukázalo – to stačilo. 

Takové ideje se v různých podobách rodí stále. Mohou být – na první pohled – mírnější, méně agresivní a méně přímočaře brutální než byla ideologie nacistická (nebo komunistická), ale jejich strukturální charakteristiky jsou obdobné. Opět jsme konfrontováni s vírou v jednu konkrétní spásnou ideu, opět se objevují snahy tuto ideu prosadit za každou cenu. Když se zdá, že to nejde po dobrém, pak se vyzývá k tomu, aby byly použity i metody méně mírumilovné. 

Právě toto poučení si já odnáším z hrůzných 30tých let a z toho, co se stalo 17. listopadu 1939. Jsem rád, že je nás stále více, kdo si tento mechanismus vzniku hrůzných ideologií uvědomují.

Václav Klaus, Před budovou Hlávkovy koleje, Praha, 17. listopadu 2009

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu