---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor s prezidentem…

---

Rozhovor s prezidentem republiky Václavem Klausem, Nedělní partie, 12.11.2006

Rozhovory, 15. 11. 2006

Petr Šimůnek, šéfredaktor Hospodářských novin a moderátor Nedělní partie:
Dobrý den, je tu Nedělní partie a já Vás u ní vítám. ČR už pět měsíců marně hledá nějakou stabilní vládu a lidé jsou z toho mírně řečeno hodně rozmrzelí. O tom tématu a dalších zásadních tématech budu dnes mluvit s naším jediným hostem a tím je prezident České republiky Václav Klaus. Dobrý den.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Dobrý den.

Petr Šimůnek: Víc než 150 dní po volbách se zdá, že jsme znovu úplně na začátku, v bodě nula. Jak těch pět měsíců viděl prezident republiky, který svolal 22 politických jednání a k ničemu nevedly? Jak se podle něj vyvíjela situace od dnešního dne, od voleb až do dnešního dne? Všichni víme, co se dělo. Divíte se, že dvě třetiny lidí jsou nespokojeny s českou politikou a s českými politiky podle průzkumu veřejného mínění?

VK: Divím i nedivím. Bylo by fér říci, že na počátku dostali politici do rukou volbami opravdu špatně rozdané karty. To, aby se stalo to, co se stalo, těch sto, sto, to se stane opravdu jednou za desetiletí, či století. A v tomto ohledu politici snadnou úlohu neměli. To bych řekl jak první půlku mé odpovědi. Ale už to má svůj vývoj v čase. Já jsem je dlouho bral v ochranu a dlouho jsem trpělivě vyjednával. Děkuju, že jste spočetli, že jsem měl 22 schůzek, toto číslo jsem přesně neznal. Ale po schůzce, 3. listopadu, to byl i pro mě bod obratu, kdy už jsem viděl, že tudy cesta nevede. A teď už je hájím trošičku méně, než jsem se snažil předtím.

PŠ: K tomu všemu se dostaneme. Já jenom řeknu, co jste řekl 50 dní po volbách v Mladé frontě Dnes: Mezi lidmi vzniká pocit, že politici jsou hloupí, tvrdohlaví a neumějí či nechtějí se dohodnout. Všem vysvětluji, že to tak jednoduché není, voliči rozdali hlasy a politici musí pracovat jen s tím, co mají k dispozici. Navíc mají veřejnost za zády a ta jim říká: Už to rychle udělejte. Fér je říci, že každý jim radí něco jiného a každý je tlačí jinam, jenže politici mají omezený prostor. V tuhle chvíli byste je pořád takhle ještě hájil, nebo už ne?

VK: Ale to jste řekl pěkné shrnutí mých názorů, které bych jenom opakoval. Občas jsem na náměstích před tisícovkou lidí říkal: No, paní, kdyby Vy jste, když se tak mračíte, ten hlas svůj hodila trošku jinak, tak ono by to třeba dopadlo jinak. Tak se tolik na ty politiky nemračte. Ale i já jsem se opravdu trošku rozzlobil nebo zlomil při té schůzce, kde probíhalo docela slušné, zdvořilé jednání. Nastolili jsme nějakou možnost, která samozřejmě nebyla spásou, protože spása není v tuhle situaci možná, ale jisté meziřešení aspoň dočasného typu. Čtyři řekli jasně, že ano, my to bereme. Pátý řekl: No, snad, já se vrátím, musím to předložit svým spolustraníkům. No, a pak přišel ten náhlý konec. Takže mně nezbylo než udělat to, co jsem v tom minulém týdnu udělal.

PŠ: Co je ale příčinou toho, že se politici nedokáží dohodnout, že úplně vymizelo nějaké gentlemanství nebo nějaká snaha o dohodu? Je tam nějaká jedna příčina, kterou byste pojmenoval, nebo jedna osoba, nebo jedna strana?

VK: Kéž by byla jedna příčina. Tak jednoduché to není. Ten svět není černobílý a nejsou zlatí a superdarební. Ale je pravdou, že k tomu někdo o kousíček přispívá více, někdo k tomu přispívá méně. Ono to všechno začalo už dávno před červnovými volbami, už na jaře v předvolební kampani, která se rozběhla strašně brzy. A už tehdy se začaly kopat nesmírně hluboké příkopy mezi hlavními aktéry na naší politické scéně. A ty byly základem té budoucí nedohody jakéhokoliv typu. Po volbách zase někteří politici dělali takové činy nebo řekli takové výroky, které zasely absolutní nedůvěru mezi jednotlivé politiky.

PŠ: Přece jenom po volbách, když se zhasnou kamery, tak obvykle to chodí ve světě tak, že si podají soupeři ruce a řeknou si: Co jsme si, to jsme si v kampani, pojďme se teď dohodnout. Proč to nefunguje u nás?

VK: Dobře víte, že to se u nás nestalo. Naopak ty povolební minuty a hodiny, mluvím o červnových volbách, byly charakterizovány jistými velmi silnými výroky, které to semínko nedůvěry nejen zasely, ale nechaly je vyrašit velmi daleko. Takže to je smůla. Smůla byla ta, že my jsme neměli v letošní roce jedny volby. Jedna volební kampaň přešla plynule ve volební kampaň do komunálních a senátních voleb a politici měli pocit, že druhý den po parlamentních volbách opět řeší volby. A to nepomáhalo.

PŠ: Pan prezidente, na Vás se ale taky v tisku snesla kritika, že Vy jste ta jednání nijak nedokázal posunout, že jste jim nedokázal pomoct, že jste měl být možná víc kreativní a aktivní. Jak odrážíte takovouhle kritiku?

VK: První věcí je to, že primárně je to opravdu na politických stranách. Jako bývalý předseda politické strany bych se vždycky mračil (a občas jsem se mračil), kdyby byl pokus řešit to odkudsi z Hradu a sahat nám do pravomoci politických stran. To je první věc, kterou musím dodržovat, i když jsem v úplně jiné roli, ač někteří si myslí, že tomu tak není. Je tomu tak a já to říkám velmi rezolutně. Druhá věc je ta, že jsme chvíli čekali na to řešení. A možná, že už to leckdo pozapomněl, ale prvním krokem bylo odblokovat Poslaneckou sněmovnu, zvolit předsedu Poslanecké sněmovny, protože podle Ústavy teprve pak minulá, stará vláda podává demisi a rozbíhá se standardní proces. Dobře víte, že to trvalo téměř 2,5 měsíce. A tam bych zase řekl, že, aniž bych si připisoval zásluhy, že to řešení, to dočasné jmenování předsedy sněmovny, to jsem opravdu „spunktoval“, dá-li se to tak říci, já.

PŠ: To byl Váš nápad, aby tam nebyl předseda napořád?

VK: Nejenom nápad, ale k tomu jsem politické strany popostrčil a dotlačil. Takže to si připisuju k dobru. A myslím, že to odstartovalo všechno. Pak probíhalo to, co probíhalo. Můj pokus minulý pátek byl: Vážení, když se nemůžete domluvit na dlouhodobém, zásadním, všechno lámajícím řešení, pojďme udělat opět mezikrok. Domluvme se na dočasném řešení.

PŠ: O tom Vašem návrhu se vlastně jenom spekulovalo. Jaký to byl návrh? Co konkrétně jste těm stranám navrhl?

VK: Základní myšlenkou bylo dočasné řešení, prozatímní řešení, podobně, jako bylo prozatímním a dočasným řešením to jmenování předsedy sněmovny. A to mělo několik parametrů. Prvním parametrem byla sestava vlády, druhým parametrem délka fungování té vlády, třetím parametrem byly programové ambice a konečně čtvrtým parlamentem bylo definitivně dořešit sněmovnu. V rámci toho řešení byly různé kombinace, o kterých měli všichni dva, tři, čtyři dny přemýšlet a přijít znova na schůzku v úterý. Ale dobře víte, že předseda ČSSD hned pár hodin poté v noci přes média, ne, že by mi to zatelefonoval, nebo písemně sdělil,sdělil, že je to vyloučeno a že on se toho nezúčastní.

PŠ: Předseda sociální demokracie Vám také přes média ale vzkázal, že Vy jste ten, kdo celou dobu zdržoval jednání, protože jste se zbytečně dlouho zabýval trojkoaličním projektem, který podle něj neměl naději na úspěch a Vy jste ho akorát zbytečně živil. Byla to ztráta času podle Vás?
VK: Zaprvé jsem ho neživil. Tento projekt, ani žádný další, se nevytvářel na Hradě v nějakých zákulisních jednáních. To si mezi sebou dohodly politické strany dříve, než jsem vůbec měl šanci s kýmkoliv z nich se potkat. Já bych připomenul panu předsedovi ČSSD, že klíčem ke všemu bylo odblokování sněmovny, aby jeho vláda konečně mohla podat demisi a odejít, aby 2,5 měsíce nepřetahovala své volební období. Do té doby tolik nešlo o to, jestli byl ten nebo onen projekt. Všechno začalo velmi rychle v momentu, kdy se předseda sněmovny, byť dočasný, zvolil. Pak už všechno postupovalo ráz naráz.

PŠ: Já jsem říkal na začátku, že jsme vlastně teďka v bodu nula. A znovu se mluví o tom, že by se sestavovala ta trojkoalice, která už tady jednou v létě byla. Podle Vašeho názoru byla chyba vyjednavačů trojkoalice, že tak brzy od toho projektu upustili?

VK: Já nechci hodnotit politiky a přiznávám se, a teď bych je chviličku hájil, že ona to není teoretická šachová partie, kdy máte tři týdny na to, abyste si vymyslel jeden tah. Hrálo se to v reálném čase, hrálo se to za pozornosti médií, před televizními kamerami. O tom, jestli každý z těch aktérů v tom či onom momentu udělal úplně nejideálnější tah, jestli neměl počkat pár dní, nebo naopak věc uspěchat, to je věc druhá a teď myslím, že trošku nezajímavá.

PŠ: Pane prezidente, já se ptám proto, protože Vy jste to, vlastně ten konec toho trojkoaličního projektu sám nikdy nekomentoval. Ale v kuloárech se o Vás mluví, že Vás to strašně rozlítilo, že tak brzy skončil ten projekt, který se zdál být nejnadějnější zezačátku.

VK: Rozlítilo je slovo, které vůbec nepopisuje můj tehdejší stav duše.

PŠ: Rozčílilo, naštvalo.

VK: Rozčílilo taky ne, vůbec ne. To bych se vracel k té debatě, které bych se chtěl vyhnout, jestli někdo měl udělat něco trošku jinak, trošku možná rafinovaněji a zabránit zase něčemu jinému. To je věc za deset let o tom psát paměti, to vůbec není na komentář v době, kdy se ta hra pořád dál hraje, kdy by tento výrok ovlivnil dnešní situaci. Opravdu po deseti letech...

PŠ: Často se Jiřímu Paroubkovi, o kterém už jsme tady dnes mluvili, vyčítá, že on je tou žábou na prameni, že on je ten, kdo blokuje jakoukoliv možnou dohody. Nakonec to poslední jednání také vlastně zkrachovalo na tom, že sociální demokracie jeho ústy tu dohodu odmítla. Ale není to prostě jenom tak, že on se legitimně snaží pro svoji stranu a pro svůj program, který zastává, vyjednat co nejlepší pozici?

VK: Jestli si veřejnost povšimla, tak já jsem žádné silácké soudy vůči předsedovi ČSSD nečinil po celou tuto dobu těch více než pěti měsíců. Jediný silný soud, který jsem udělal za celou tu dobu, bylo v prvních minutách po jeho projevu, který se odehrál v sobotu večer v den skončení voleb, kdy evidentně neunesl nevítězství ve volbách a řekl věty, které se u nás nesměly nahlas vyslovit. A tam jsem zareagoval, myslím, velmi ostře a většina lidí to slyšela anebo viděla, takže není důvod k tomu něco dodávat. Jestli se nemýlím, a to mě možná nějaký novinář přistihne, že se mýlím, ale já bych řekl, tak jsem další soud o Jiřím Paroubkovi udělal až po tom, co se stalo v pátek večer 3. listopadu. Ano, pro mě bylo zklamáním, že se nechtěl podílet na nějakém konsensuálním řešení. To je druhý výrok o předsedovi druhé největší politické strany za celých pět měsíců, takže že bych já dělal nějaké silné výroky, to ne.

PŠ: Máte vysvětlení, proč jeho vstřícný krok nepřišel?

VK: Každý si vyhodnocujeme své šance, své možnosti, své potenciální budoucí výhody. A já respektuju, že si ČSSD a pan předseda ČSSD vyhodnotili, že ten krok udělat nemají. Já to považuju za škodu, ale je to jen a jen jejich zodpovědnost a já to plně respektuji.

PŠ: Jeden z důvodů, které sociální demokracie také uváděla, bylo to, že Vy prý nadržujete v těch jednáních ODS, že v sobě nedokážete potlačit čestného předsedu a zakladatele ODS. Ono je to jednoduché se do Vás po Vaší politické historii strefovat tímto způsobem, ale přeci jenom: Jak dokážete svoji politickou preferenci a přesvědčení v těch jednáních potlačit?

VK: Kdyby náhodou byl skřítek nebo Vaše televizní kamera na těch jednáních, tak myslím, že by musela říci, že se tam v tomto smyslu chovám naprosto, spravedlivě a naprosto, férově vůči všem.

PŠ: Jiřímu Paroubkovi se to nezdá.

VK: Není to pravda, nevěřím tomu. Nikdy to ani vteřinku nedal při těchto jednáních najevo, naopak. Jestli to potom řekne někde jinde, nevím. Myslím, že rozladěnost, že nadržuji, je menší, než je rozladěnost někoho jiného, že málo nadržuji.

PŠ: Počítal s tím někdo, že budete nadržovat?

VK: Daleko větší kritika se vůči mně dneska rozvíjí uvnitř ODS než v kterékoliv jiné politické straně.

PŠ: Pane prezidente, jaké je pro Vás z těch pěti měsíců marného hledání řešení poučení? Udělal byste něco jinak? Napadlo Vás při tom, že byste měl mít víc pravomocí nebo že byste měli udělat něco s Ústavou nebo něco podobného?

VK: Byla to reálná věc v reálném čase a dodatečné moudro s odstupem je sice pěkné, ale to není to, co mě tolik zajímá. Řekl bych to spíše takhle: Já bych dělal něco jiného, kdyby ti ostatní dělali něco jiného a kdyby mně dali šanci k tomu, abych něco udělal. Nejsem v roli prezidenta žádným demiurgem povolební situace. Už jsem jednou řekl, že si nemyslím, že se vláda má sestavovat na Hradě. To bysme měli mít prezidentský systém. Kdybysme si ho náhodou napsali do Ústavy, to by bylo samozřejmě úplně jinak. Role prezidenta je taková, jaká je a jaká má být. A já si na to vůbec nestěžuju. Byl jsem teď čtvrtek a pátek na dvoudenní státní návštěvě v Dánsku, a všichni se mě vyptávali. Od královny, která překvapivě znala detaily naší politické situace. Ať jsem jednal v parlamentu, ať jsem jednal na vládě, ať jsem jednal s královnou, tak každý říká: A proč nerozpustíte sněmovnu a nevyvoláte předčasné volby? Trpělivě všude ve světě vysvětluju: Bohužel naše Ústava nic takového neumožňuje. A oni říkjí: To u nás má předseda vlády ve svém čtyřletém volebním období naprostou pravomoc v libovolné chvíli podle jeho vlastního usouzení vyvolat předčasné volby.

PŠ: Pane prezidente, kdybyste na závěr toho, té retrospektivy měl shrnout v jednom, ve dvou bodech, kde je ta příčina té nedohody, té marnosti v hledání stabilní vlády?

VK: Už jsme to jednou řekli, to bych se opakoval. Já myslím, že se vykopaly strašně hluboké příkopy. A druhá věc: Myslím, že po volbách padly některé výroky a silácká slova, která leccos blokují i nadále. A bude trvat asi určitý čas, než se ta rána, mohu-li to tak nazvat, zahojí.

PŠ: Mirek Topolánek už několik dní zkouší vyjednávat o nové vládě. Vy jste tento týden v pondělí ve svém tiskovém prohlášení napsal, že se ukázalo, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná, pokud vylučujeme podplácení, vydírání a různé podobné praktiky. A pro mnohé překvapivě jste také zrušil tu úterní schůzku, na kterou měli přijít všichni politici a zkusit se dohodnout. Tím jste zaskočil dokonce i Mirka Topolánka, který dostal od Vás jmenování. Proč přišla ta reakce tak náhle, tak rychle, tak razantně?

VK: Moje reakce nebyla náhlá, rychlá, razantní. Moje reakce vyplývala z nemožnosti udělat cokoliv jiného. Prostě poté, co v páteční noci ČSSD totálně odmítla účast na tom projektu, který jsem navrhoval, byla schůzka zbytečná Co bych po té schůzce říkal. Zase byste napsali: Zase se nic nedohodlo. Proto jsem to postrčil radikálním krokem. Já jsem přesvědčen o tom, že umožnit, aby přeběhlík z jednoho tábora do druhého de facto zvrátil výsledky regulérních voleb tím svým nahodilým krokem, ať už má jakýkoliv motiv, tak to považuju za naprosto nepřijatelné. A jsem přesvědčen, že parlamentní většinu je nutné najít na půdě dohody politických stran, pokud někdo nevyhrál s 51 %, tak za cenu jistých koalic a kompromisů. Ale přeběhlictví a takto zvrátit výsledky voleb, by bylo strašně špatně.

PŠ: Pane prezidente, ale sám jste řekl, že ta dohoda v tuhle chvíli není vůbec možná.

VK: Myslím, že dohoda být musí. Dohoda být musí buď na tom, nebo na onom. Buď dohoda o vládnutí, nebo o nevládnutí, neboli o rychlém dovedení země k předčasným volbám. V obou případech to musí být dohoda.

PŠ: Jak jsme řekli, tak to taky vypadalo, že Mirek Topolánek z toho jmenování premiérem byl trochu rozpačitý, že by si mohl, možná přál spíš být pověřen sestavováním vlády, aby sám našel nějakého nestranického premiéra, který by mohl být stravitelnější pro celou sněmovnu a politickou reprezentaci. O téhle možnosti jste neuvažoval vůbec, že by se instaloval do čela vlády někdo, kdo by nebyl tak provokativní pro druhé jako třeba Mirek Topolánek?

VK: Za těch pět měsíců přeci v hlavě nejen mé, ale i každého proběhly tisíce variant, i o tom úvaha musela být. Ale já bych řekl naprosto jasně, že mi ODS celý předminulý týden zcela jednoznačně - přímo i nepřímo - sdělovala, že nikdo jiný než její předseda vůbec nepadá v úvahu, aby si s tím Hrad nezahrával, event. kdyby si s tím byl býval zahrával. A to bylo poselství, které jsem slyšel. Takže jsem byl trošku překvapen. když pak pan předseda ODS byl trochu překvapen. Rozumím, že má příští sobotu a neděli kongres, takže by mu samozřejmě vyhovovalo, kdyby se do kongresu mohl zabývat vnitrostranickými otázkami a nemusel sestavovat vládu. Ale já myslím, že jestli ty jeho prvotní výroky tak v pondělním odpoledni byly výrazem jistého překvapení, tak jestli tomu dobře rozumím, tak od úterka už to bylo jinak. I naše první schůzka v úterý odpoledne už ukázala, že v tom žádný problém není.

PŠ: Místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach tady v Nedělní partii řekl mj., že na politické scéně nebude klid do té doby, než Jiří Paroubek konečně ten svůj pokus přece jenom dostane. Nebojíte se toho, že to tak skutečně je, že do té doby, než Jiří Paroubek nebude sestavovat vládu, že se na ničem s nikým nedohodne?

VK: Opakuji: ČSSD nevyhrála volby a slovo "svůj pokus" je ze vzduchu vzniklý výrok, který nevím, jak se u nás zahnízdil. Jestli bych to mohl zrekapitulovat: nechápu nepřetržité úvahy o tom, že druhá politická strana ve volbách by měla automaticky dostat druhý pokus. To je protimluv, který nevím, jestli někdo může myslet vážně. Každého, kdo něco takového říká, bych moc prosil, aby za tou větou udělal čárku, ne tečku a aby říkal: Ano. A když nevyjde tenhle druhý pokus, tak třetí pokus dejte třetímu v pořadí, což shodou okolností je KSČM. A vládu by sestavoval Vojtěch Filip. To pan Paroubek, ani pan Škromach, ani nikdo jiný nenavrhuje. Tak bych je proto prosil, aby nenavrhovali ani tohleto. O tom, jestli event. všechno skončí tak, že předseda ČSSD bude nakonec předsedou vlády, to samozřejmě je možné, to já nemohu v žádném případě vyloučit. Nicméně chtěl bych jasně říci: Máme tři pokusy jmenovat předsedu vlády. Všichni vědí, že první dva má prezident, třetí předseda Poslanecké sněmovny. První pokus pro prezidenta téměř není jeho pokus. První pokus zatím vždycky v naší historii dostala ta strana, která vyhrála volby, která měla nejvíc mandátů. Neboli já jsem neměl žádný první pokus. Pro mě jmenování vítězné strany a vítězného předsedy Topolánka byla povinnost, kdy jsem neměl žádné rozhodování. Představte si na vteřinu, co by se dělo v naší zemi, kdybych jmenoval někoho jiného. Já myslím, že by si všichni občané, politologové, novináři mysleli, že jsem se musel zbláznit. A myslel by si to i Jiří Paroubek. Takže první tzv. pokus není pokusem pro prezidenta, ten je pokusem pro toho jmenovaného předsedu vlády. Třetí pokus prezident v ruce nemá, takže ze tří pokusů má prezident fakticky jeden jediný a to je ten tzv. v pořadí druhý.

PŠ: Ten, který jste teď věnoval Mirkovi Topolánkovi.

VK: Jestli to někdo bere jako danajský dar, budiž. Ale já teď poprvé vybral nejsilnější stranu ve volbách, stranu, která přesvědčivě vyhrála i ty další volby, které byly přeci obrovským průzkumem veřejného mínění, neskonale významnějším průzkumem veřejného mínění než to, co třikrát za týden čteme, stranu, která nebyla v průběhu celých těchto měsíců ani chviličku otřesena nějakými vnitřními rozbroji, které nezmizel poslanec Pohanka či jiný ze strany, aby se do ní event. vrátil, nebo nevrátil atd. Čili ze všech těchto důvodů pro mě v této chvíli ta má jediná z těch tří voleb byla logická.

PŠ: V každém případě ale ani Mirkovi Topolánkovi s těmi všemi adjektivy, které jste vyjmenoval, se nemusí povést tu vládu sestavit. Teď se jako o nejpravděpodobnější variantě mluví o tom, že ODS nabídne sociální demokracii trojčlennou vládu, kde by byli společně s lidovci. Je to podle Vás vláda, která by mohla v ČR vládnout na delší dobu?

VK: Na to musím říct dnes poprvé slovo "no comment". K tomu já žádný výrok nemohu udělat, protože co probíhá v hlavách těchto tří politických stran, já nevím, já do nich nevidím.

PŠ: Tak jinak. Byla by to dobrá varianta řešení situace?

VK: Pro mě, pokud by došlo na politické scéně k dohodě, která by konečně udělala to, že máme vládu, která vládne, která by umožnila, že ta vláda bude dělat nejenom věci udržovací, ale i koncepční by bylo výhrou.

PŠ: Pane prezidente, ale zpátky k tomu složení: Ta vláda tak, jak jsem ji popsal - ODS, ČSSD plus lidovci, byla by to vláda, která by se Vám jako prezidentovi republiky líbila jako východisko z té situace?

VK: To není soutěž královny krásy, aby se mně o kousek více líbila, nebo nelíbila. Prostě já bych respektoval, jestli umím dobře počítat, že tato vláda by dohromady měla 168 poslanců. Čili ta vláda by byla silná a nepochybně by mohla něco prosadit, něco, co naše země už potřebuje strašně moc. Nic víc bych k tomu neříkal. O tom, jestli mně je bližší ta, nebo ona strana, je úplně mimo tuto diskusi.

PŠ: Pane prezidente a jakákoliv vláda, která se sestaví nebo bude sestavovat, měla by tu vládnout celé volební období, tzn. čtyři roky?

VK: To se zeptejte těch předsedů politických stran. Na to nemám odpověď. Obecně si myslíme, že autoři Ústavy u nás zvolili čtyřleté období jako volební období Poslanecké sněmovny, a tudíž i vlády. Ptáte-li se mě, tak já musím odpovědět, že nejlogičtější a nejnormálnější je, aby byla vláda na čtyři roky. Čím je chatrnější, slabší, tak tím ať je na dobu kratší. A my už jsme bohužel v posledních letech mnohokrát zažili, že vlády končily. A v minulém volebním období se mně podařilo být, když vždycky 2. ledna dělám s manželkou v Lánech oběd pro premiéra a jeho manželku, tak musím říci, že se mi poštěstilo už mít třikrát oběd s jiným předsedou vlády. Nejprve to byl premiér Špidla, pak premiér Gross a pak premiér Paroubek. Tak mohu spekulovat, co bude 2. ledna letošního roku.

PŠ: V každém případě ale tady se taky jako o jednom z možných řešení mluví o tom: Sestavme jenom překlenovací vládu na půlroku, na rok, na dva a pojďme zkusit se zeptat voličů znovu.

VK: I to je samozřejmě možné. A koneckonců, když jsem viděl, že není dohoda na stabilní vládě, tak celá moje iniciativa z minulého týdne a z počátku tohoto týdne byla přesně o tomto řešení. Bohužel nevyšlo.

PŠ: Kdybychom ještě chvilku zůstali u těch případných předčasných voleb, mělo by v tuhle chvíli v tom, jak jsou rozděleny nálady obyvatelstva, vůbec cenu ty předčasné volby dělat a za současného volebního systému zkoušet ty karty rozdávat jinak? Mohlo by to vůbec dopadnout jinak?

VK: Že by asi nedošlo k variantě sto, sto, to bych se vsadil.

PŠ: K velmi těsnému výsledku.

VK: K těsnému výsledku by asi došlo, o tom jsem přesvědčen. Nicméně to sto, sto je opravdu naprostá mimořádnost. Všeobecně je známo, že jsem přívržencem změny volebního systému. Leckdo si snad vzpomíná, že jsem před šesti, sedmi lety byl u návrhu jedné změny, kterou bohužel intervence prezidenta Havla u Ústavního soudu vymazala. Takže máme polosystém, který je možná horší než kterýkoliv z jiných systémů. Obecně jsem pro, aby byl volební systém změněn. Ale na druhé straně nemyslím, že by bylo zakázáno udělat volby podle existujícího volebního systému. Nic takového nenavrhuji.

PŠ: Jestli by něco vyřešily.

VK: Určitě by zrušily výsledek sto, sto. To jsem přesvědčen. Voliči přece něco také vidí na té politické scéně. Ty druhé volby, komunální, senátní přece určitý posun v preferencích veřejnosti předvedly. Nejsem zaujatý hodnotitel, a řekl bych to, i kdyby ukázaly opačný posun. Kdyby dominantně vyhrála ČSSD, tak bych řekl: Voliči si řekli: Udělali jsme v létě chybu, dejte šanci znovu volbám a my bychom převolili i Poslaneckou sněmovnu. Každý rozumný myslitel, nezaujatý člověk musí říct, že toto ty druhé volby neukázaly. Ty ukázaly naopak posun v opačném směru, takže možná, že by voliči volili i při stejném volebním systému za chvíli jinak.

PŠ: Jak jsme řekli, Mirkovi Topolánkovi se nemusí podařit vládu sestavit, nezíská pro ni důvěru. A pak je tady třetí pokus. Sám jste říkal, že Vy budete jmenovat premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Co když Vám předseda Poslanecké sněmovny přinese jméno Jiří Paroubek? Jmenoval byste ho?

VK: Když mně předseda Poslanecké sněmovny přinese jméno, tak je to jeho zodpovědnost. A v tu chvíli prezident nevyvolá puč v zemi a nepozve náčelníka Generálního štábu, aby pomocí tanků obsadil pražské úřady. Samozřejmě, že budu jeho volbu respektovat.

PŠ: Já se ptám potom, protože v tom je Ústava malinko sporná, ona neříká, dokdy ho musíte jmenovat, jestli ho vůbec musíte jmenovat.

VK: Takhle bych to nehodnotil. Určitě se nebudu pouštět do žádných ústavních spekulací. Z toho se stala profese jistých zaručených odborníků na Ústavu, kteří ať cokoliv kterýkoliv politik udělá, tak okamžitě druhý den vyjdou se zásadními názory, že se totálně mýlí a že nečetli Ústavu. Já se k tomu nebudu připojovat a amatérského ústavního právníka ze sebe dělat nebudu. Říkám politický závěr, nikoliv ústavněprávní závěr. Politický závěr je, že pokud mně, a teď bych to zesílil, ne předseda Poslanecké sněmovny, ale de facto Poslanecká sněmovna, protože ona ho musí zvolit, neboli celá naše politická scéna svou zodpovědností navrhne, abych jmenoval dalšího premiéra, tak by prezident jednal naprosto nesmyslně, kdyby proti tomu jakkoliv vystupoval.

PŠ: Pane prezidente, Vám, když Vás političtí hráči kritizují za to, co děláte nebo neděláte v těch politických jednáních, tak Vám často vytýkají, že prý vedete jednání tak, abyste byl znovu zvolen v roce 2008, a že proto by Vám třeba nejvíc vyhovovala velká koalice ČSSD a ODS.

VK: Dlouho se hrála tříkoalice. Jsem kritizován za to, že jsem propagoval tříkoalici. Téměř nikdy se nehrála velká koalice, protože byla rezolutně odmítána. Nicméně je to také uspořádání, které je ve světě docela běžné. A znovu opakuji, když jedete do Dánska a bavíte se s předsedou vlády, tak on Vám první větu řekne: Tak předčasné volby ne a proč ne velká koalice? A já řeknu: Na to jsou u nás příkopy vykopány tak hluboko, že to v úvahu nepřichází. Pak jsem se zapojil do vytvoření dočasné vlády na jakkoliv široce definovaném principu. Která z těchhle variant je, když připustíte, že jsem všechny tři připouštěl, ne-li do jisté míry doporučoval, tak která z nich je pro mé znovuzvolení? Je někdo tak naivní, tak dětinský? Páni Peheové tak dětinští a zaujatí jsou, ale normální člověk snad tak dětinský není, že by mohl na vteřinku myslet, že bych takto uvažoval.

PŠ: Vůbec nepřemýšlíte o tom, jaká situace by byla pro Vás v roce 2008 výhodná v parlamentu?

VK: Absolutně všichni tratíme na těch pěti a kus měsících, kdy začínají být lidé rozladěni. Pro mě je jednoznačná priorita tuto věc vyřešit. Všechno ostatní je druhotné. A jestli zase bude někdo spekulovat zítra, že to říkám jen tak, nevím, jaké mohu ještě použít dodatečné argumenty.

PŠ: Pane prezidente, jenom se ujistím. V roce 2008 chcete znovu kandidovat?

VK: Já jsem zatím neřekl žádné slovo, že bych nechtěl kandidovat. Takhle bych to řekl. A zatím nemám pocit, že jsem tolik zestárl, zešedivěl, ztrouchnivěl a stal se bezmocným do té míry, že bych měl jít definitivně mimo svět, mimo politiku a pěstovat kytičky na chalupě. To je moje odpověď.

PŠ: Přeloženo říkáte ano?

VK: Tak si to přeložte, jak chcete.

PŠ: A proč nechcete říct ano?

VK: Neříkám ne, ale teď není čas na vyhlašování kandidatury. Ten obrácený gard je vhodný. Věnujme se tomu, co máme před sebou. A to je dořešení vlády. Bylo by dobré, kdybychom měli na Štědrý večer vládu.

PŠ: Věříte tomu, že se politici už teď dokáží dohodnout?

VK: Myslím, že cítí velmi jasně, že ten čas nehraje pro ně. Nehraje pro nikoho z nich součtově, v součtu. Tento faktor tady určitě působí. A myslím, že ti politici to vědí.

PŠ: Že čas je dotlačí k tomu, že potom budou s něčím souhlasit?

VK: Čas je tlačí. Ale že to ještě dneska hotovo není, to je také pravda.

PŠ: Pane prezidente, příští týden oslavíme, někteří oslavíme, jiní se smutkem připomenou 17 let po listopadu 89. Podle průzkumů, které se pořád opakují zhruba se stejným číslem, je tady zhruba třetina lidí, která si myslí, že před rokem 89 bylo lépe. Je ta třetina hodně, nebo málo podle Vás?

VK: Nevěřím těmhle průzkumům. Opravdu ne, ona je to pro někoho nostalgie mládí, pro někoho je to prostě něco dalšího. Není to odpověď na otázku: Chtěl byste, aby se vrátil režim, který tady byl před 17. listopadem? To jsem přesvědčen, že by žádná třetina nic takového neřekla. Proto bych opatrně tyto věty interpretoval.

PŠ: Ale není právě ten fakt vyplývající možná z nostalgie, ale vede k tomu, že komunisté získávají u nás v parlamentních volbách od 12 do 16 % hlasů, tím zásadním problémem české politiky, tím, co ji blokuje?

VK: Ano i ne. V řadě sousedních zemí, v Polsku, v Maďarsku a jinde, tam došlo k transformaci komunistické strany ve stranu, která se nazvala trošičku jinak, ale zůstali tam zhruba stejní lidé. A ty nemají takovou malou roli v polském a maďarském parlamentu, jako u nás mají komunisté. Ti tam x-krát vyhráli volby, ti x-krát sestavovali vládu, prezidenti z těchto stran tam jsou nebo byli u moci. Takže bych neřekl, že jsme v tom horší. To si nemyslím.

PŠ: Že to není ta potíž. Možná na závěr: Vy jste v časopisu Time, který vyhlásil 60 nejdůležitějších lidí uplynulého století, psal článek o jedné z vybraných - Margaret Thatcherové. Co z jejích myšlenek nebo politického stylu možná byste chtěl vidět v ČR?

VK: Já se přiznám, že když jsem byl vybídnut časopisem Time, abych napsal medailonek o paní Thatcherové, tak jsem přesně nevěděl, co to je a jak to číslo časopisu bude vypadat. A vůbec jsem netušil, kdo např. všechno byl pozván, aby napsali medailonek. Můj medailonek o Margaret Thatcherové je tam vedle medailonku o Helmutu Kohlovi, který byl požádán napsat George W. Bush. A o Charlesu de Gaullovi napsal Jacques Chiran. Tak jsem si říkal: kdybych věděl, že jsem v téhleté společnosti.

PŠ: Tak byste si dal víc záležet nebo?

VK: Já nemyslím, že bych to nenapsal o nic lépe, ale to jenom říkám jako dovětek k této věci, trošku jsem vystřelil naslepo. Margaret Thatcherová byla jednou z nejvýraznějších političek vůbec. A já jsem velmi obdivoval a obdivuji u ní ty jasné principy, jednoduché, v jistém slova smyslu prosté, její nekompromisnost, její jití za svým. A to je, já myslím, vlastnost, která je tak málokdy viditelná u politiků. Ona si nekladla otázku, jestli ten či onen výrok je politicky korektní a jestli jí za něj bude tleskáno. Ona neposlouchala poslední průzkumy veřejného mínění a neudělala jenom to, co by jí ty průzkumy řekly, že se má udělat. A já myslím, že je návodem pro každého politika, aby se tak choval.

PŠ: Co by si tedy čeští politici v této situaci vyjednávání o vládě měli z těch principů podle Vás vzít? Co byste jim poradil?

VK: Nechci nikomu radit, o to nejde, ale např. u ní to byly jasné principy ideové, na kterých stála. Ona se nedívala jen tak kolem sebe, co je dneska módní a na základě čeho by mohla udělat nějaký zajímavý kompromis. Ona prostě šla za svým a k tomu hledala dostatečnou většinu.

PŠ: Co byste vzkázal českým politikům před zítřejším jednáním?

VK: Nechci je poučovat, to není prezidentská tatíčkovská role. Já bych je jenom poprosil, aby viděli a vnímali, že lidé chtějí vykročení, chtějí ten krok dále a že by se jim mohlo vymstít, kdyby zůstávali v těchto mezihrách ještě dlouho.

PŠ: Díky, pane prezidente, že jste přijal pozvání do Nedělní partie.

VK: Děkuji také.

PŠ: Díky, že jste se na nás dívali, mějte se prima a nezapomeňte na nás i příští neděli.

Petr Šimůnek, Nedělní partie, TV Prima, 12.11.2006