Hlavní strana » Články a eseje » Africké zápisky č. 3

Africké zápisky č. 3

Články a eseje, 11. 12. 2006

Teprve třetí den naší cesty jsme uviděli Afriku. Opustili jsme poněkud liduprázdné hlavní město Nigérie, plné prazvláštních vánočních symbolů (bílé stromky, ze žároviček udělaní srnečkové, umělohmotné adventní věnce), a doletěli do severonigerijského státu Kano (a města stejného jména), majícího něco mezi patnácti a osmnácti milióny obyvatel. Nevědí to přesně, což o lecčems vypovídá.

Všude kolem je polopoušť a prý výjimečně nefouká nepříjemný prašný vítr. Vidíme obrovské spousty mile se usmívajících a mávajících lidí. Blíží se volby a počet plakátů se podobá Praze před letošními komunálními volbami. Už dva měsíce je suchá sezóna a ještě nejméně další čtyři pršet nebude. Již nyní je tráva zcela suchá a nedovedu si představit, jak bude vypadat počátkem května. Chudoba, spousty odpadků, neopravované stavby, výpadky elektrické energie, policejní hudba hrající na playback českou hymnu. Většina lidí v tomto, po Lagosu, nejprůmyslovějším regiónu Nigérie je negramotná a nemá elektřinu, ale současně je všudypřítomný pohyb vpřed. Ve tvářích lidí není netečnost stagnujících společností, ale elán a úsilí. Velmi kvalitní, na volby se připravující guvernér a lidé kolem něho vzbuzují důvěru. Všude je puštěná CNN, aby se demonstrovala přináležitost k modernímu světu.

Je to muslimský sever, leckdo proto zná i arabštinu (ač jsme daleko v Africe). Kano, středověké transsaharské obchodní centrum, je nejstarším nigerijským městem. A hlavně má emíra, který je dominantní autoritou tohoto státu. Návštěva jeho paláce byla neskutečným zážitkem. Prý mi chtěl dát koně, ale když mu bylo vysvětleno, že ho nemáme jak dovézt domů, nechal mi svým osobním ševcem ušít boty (které vystavíme v Lánech). Zorganizoval pro nás tradiční lidovou veselici s jízdou stovek koní s úžasnými postroji, vyšívanými sedly a barevnými kostýmy jezdců, předvádějících tradiční africké válečnické nájezdy. Všude ohlušující hudba, v níž dominuje víření bubnů. Čestné salvy ze starobyle vypadajících zbraní. Emír chodí pod obrovským baldachýnovým slunečníkem a my s ním. Něco takového jsme ještě nezažili. Tak tady asi vítali hosty před mnoha staletími. Bez Kano by návštěva Nigérie nebyla návštěvou Nigérie.

Odlétáme dále na jih a překračujeme rovník. Mezizastávkou je Angola a hodinové jednání s velmi živým a kvalitním ministrem zahraničí na letišti. Zaujalo mě, že tam poslanci fungují – bez nových voleb – již od roku 1992. To je skutečná „politická stabilita“!

Václav Klaus, 11.12.2006