Hlavní strana » Ekonomické texty » Co dělat s rostoucím…

Co dělat s rostoucím deficitem státního rozpočtu?

Ekonomické texty, 18. 1. 2001

Ministerstvo financí občanům České republiky na počátku roku 2001 oznámilo, že je účetně vykázaný schodek státního rozpočtu za minulý fiskální rok o 3 miliardy korun vyšší, než předpokládal schválený rozpočet. Nejde přitom – bohužel – o čísla definitivní: po započítání všech dodatkových plateb bude schodek ještě o 10 miliard korun vyšší.

Co se s tím dá dělat? Jednou možností je nárůst rozpočtového schodku „věcně zdůvodnit“ – což je přesně to, co náš dnešní ministr financí fakticky dělá. To není příliš obtížné. Státní rozpočet je velmi komplexní a složitý účet, v němž se vždy nalezne řada položek (na straně příjmů i výdajů), které nejsou plně pod kontrolou vlády a ministerstva financí a jejichž vývoj lze jen obtížně předvídat. V loňském roce došlo např. k výpadku spotřebních daní ve výši zhruba 7,4 mld. Kč, protože růst světových cen ropy a následný růst cen benzínů vedl k poklesu spotřeby pohonných hmot. V důsledku prosincové valorizace důchodů musela vláda pokrýt nárůst deficitu důchodového účtu, což jsou další 4 mld. Kč. Respektive, nemusela to udělat, ale udělala to. Také nemocenské dávky byly díky valorizaci vyšší než se plánovalo. V důsledku nepředvídatelně velkého zájmu o toto spoření a připojištění byla překročena státní podpora stavebního spoření a penzijního připojištění. Atd., atd.

Je možné spokojit se s takovýmto „věcným zdůvodněním“? Nejde o pouhý alibismus? Jsem přesvědčen, že jde. Vláda a především ministr financí mají politickou odpovědnost za to, aby státní rozpočet (když už byl sestaven jako schodkový) schválený schodek nepřekročil. Mohli udělat řadu věcí. Ne všechny státní výdaje jsou „mandatorní“. Ve státním rozpočtu je mnoho výdajových položek, které jsou pod kontrolou ministerstva financí a které je možné – v případě, když přicházejí signály o výpadku některých příjmů nebo o nepředvídatelném nárůstu některých výdajů – krátit. Tyto signály v loňském roce přicházely. Sledovali jsme je všichni a i ministr financí musel vědět, že je plnění státního rozpočtu ohroženo. Mohl a měl přijmout opatření, kterými by nárůstu rozpočtového schodku zabránil.

Ministr financí se však tváří, že se ho to příliš netýká. Tváří se jako kdyby za zvýšení rozpočtového schodku mohla nějaká „vyšší moc“. To je velmi znepokojivé. Neplnění – formou zákona – schváleného státního rozpočtu je věc vážná a žádá si nejen věcné zdůvodnění, ale i případné vyvození politické odpovědnosti.

Vláda sociálních demokratů a její ministr financí si, jak se zdá,  se schodky státního rozpočtu příliš těžkou hlavu nedělají. Nedělali si ji vlastně nikdy. Rozpočtový schodek v řádu několika desítek miliard korun byl pro sociální demokraty vždy „normální“, snad dokonce žádoucí, protože v jejich představách státní výdaje, mající podle nich „vysoký multiplikační efekt“, vyvolávají hospodářské oživení a vytvářejí nová pracovní místa. Ekonomická teorie i historie však tyto mýty dávno vyvrátila. Levicoví politikové ale správně tuší, že si za rozpočtový schodek mohou kupovat hlasy ve volbách. Každý člověk či instituce chce subvence, dotace, přídavky, valorizace, státní zakázky. Kdyby ODS tyto choutky sociálně demokratické vlády nedržela na uzdě, kdo ví, kam by deficity našeho státního rozpočtu nakonec narostly.

Během několika let svého vládnutí vláda Miloše Zemana nepředložila žádný návrh reforem mandatorních výdajů, které jsou hlavním zdrojem tendence státního rozpočtu k jeho chronické schodkovosti. Místo toho se spoléhala (a zřejmě stále spoléhá) na to, že své nadměrné a štědré výdaje pokryje výnosy z privatizace. A když ne, tak vzroste schodek. Schodek, který budou splácet naše děti a se kterým se budou muset poprat všechny budoucí vlády.

Schodek státního rozpočtu již několik let hrozivě narůstá. Narůstá, i když v loňském roce nastalo jisté hospodářské oživení a tím i nárůst rozpočtových příjmů, takže schodek nelze svádět na právě probíhající hospodářskou recesi. Pokud se bude ministr financí i nadále k růstu rozpočtového deficitu stavět laxně a pokud se omezí na alibistické hledání „věcných zdůvodnění“, nechápu, jak chce dodržet dohodu (v rámci Tolerančního patentu) o tom, že rozpočtový deficit v roce 2001 nepřesáhne 20 miliard korun? Můžeme této podepsané dohodě věřit? Nebo nám bude na konci příštího fiskálního roku opět řečeno, že schválený státní rozpočet nebylo možné dodržet z „věcných důvodů“, které jsou mimo kontrolu ministerstva financí?

Václav Klaus, 15.1.2001