Klaus.cz






Hlavní strana » Jinýma očima » Václav Klaus ve Vídni


Václav Klaus ve Vídni

Jinýma očima, 17. 10. 2000

Dlouho připravovaná oficiální návštěva předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause ve Vídni se podle plánu uskutečnila 16. října 2000, ale poslední vývoj česko-rakouských vztahů ji vtiskl poněkud jiný charakter, než podobné cesty obvykle mívají. Temelín, blokády hraničních přechodů, napětí na obou stranách hranice, emoce v médiích i v hlavách některých občanů,  přestřelky  politiků, vzájemné stížnosti na druhou stranu v Bruselu – všechen tento povyk minulých dnů učinil z cesty Václava Klause do prosluněné Vídně ostře sledovanou událost, která měla pomoci najít odpověď na otázku, zda se podaří tuto podivnou konfrontaci nahradit rozumným dialogem, zda nejbližší sousedé budou opět schopni pochopit jeden druhého a spolupracovat, či se alespoň navzájem respektovat.

Program cesty byl typicky klausovský, tj. maratón jednání a setkání bez minuty odpočinku, kdy jedinou příležitostí vychutnat krásy pozdního babího léta ve Vídni byla okna automobilu, či pěší přesuny mezi Hofburgem a budovou Parlamentu. Maratón rozhovorů zahájilo jednání s předsedou Národní rady Rakouské republiky dr. Heinzem Fischerem, který po uvítání na letišti zasedl se svým českým partnerem k jednacímu stolu v budově rakouského Parlamentu. Temelín dominoval, pochopitelně, ale česko-rakouské vztahy se neomezují na tento problém. To ukázaly i rozhovory, které se dotkly i spolupráce Parlamentů, pohledů na problémy minulosti i evropských perspektiv. V následujících hodinách se Václav Klaus sešel s celou špičkou rakouské politiky – spolkovým presidentem Thomasem Klestilem, spolkovým kancléřem Wolfgangem Schusselem, ministryní zahraničí Benitou Ferrero-Waldner a spolkovým ministrem zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství Wilhelmem Moltererem, do jehož kompetence v rakouské vládě otázky jaderné bezpečnosti spadají. V podvečer pak Václav Klaus přednesl v rakouském paramentu pro Rakouskou parlamentní společnost přednášku na téma „Dnešní evropský integrační proces“.

Jednání ukázala, že na rakouské straně existuje ochota k dialogu, že ne všichni vrcholní rakouští politici sdílejí hysterické postoje některých politických kruhů a médií a že jim leží na srdci budoucnost česko-rakouských vztahů. Jednání ukázala, jak neblahý dopad mělo omezení vzájemné komunikace v důsledku známých problémů nové rakouské vlády s EU právě v klíčové fázi dokončování prvního bloku temelínské elektrárny, jak odborný dialog komplikuje fakt, že na rakouské straně neexistuje nezávislý odborný státní orgán, disponující pravomocemi v oblasti posuzování jaderné bezpečnosti obdobnými českému Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Ukázalo se, jak negativní roli v celé věci hrají bulvární média a politizace problému v Rakousku. Zdá se, že Temelín není v prvé řadě odborným sporem o to, zda je nově spuštěná jaderná elektrárna v České republice bezpečná či nikoliv. Problémem je to, jak vůbec v této době emocí uklidnit a jakou autoritou přesvědčit vzrušenou a obavám podléhající rakouskou veřejnost o bezpečnosti elektrárny jakýmkoliv odborným posouzením. Donekonečna je možno vést spory, které standardy pro posouzení jsou jedině přijatelné, zda americké, které Temelín splňuje, či německé, které údajně nikoliv. Žádné obecně přijaté standardy neexistují. Paradoxem je při tom to, že tato bitva emocí probíhá kolem jaderné elektrárny, která je z hlediska bezpečnostních systémů, kompletně americké provenience, nejbezpečnější ze všech jaderných elektráren, kterými je Rakousko na všech stranách obklopeno více než bohatě. Zdá se však, že ani česká strana není bez viny. Zdá se, že výměna odborných informací s partnery je věc jedna, ale že by bylo mnohem důležitější včasné informování laické veřejnosti dlouhodobou a srozumitelnou vysvětlující a přesvědčující kampaní. A to asi bylo z české strany podceněno.

Mnohé lze ještě napravit. Na tiskové konferenci zazněla slova o tom, že skončil čas blokád a nastupuje dialog. Je především na našich dvou zemích, aby byly schopny klidně řešit vzájemné problémy. Vzájemné stížnosti a snahy o zatažení do sporu orgánů EU by pouze potvrdily, že Češi a Rakušané toho schopni nejsou. I tato slova zazněla z obou stran při včerejších rozhovorech. 

Teď je především na vládách, aby uklidnily situaci, začaly spolupracovat a vést dialog. Návštěva Václava Klause ve Vídni k tomu vytvořila dobré podmínky. 

Jiří Weigl, 17.10.2000

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu