Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky pro Rádio Svobodná Evropa, 2. srpna 2007

Rozhovory, 6. 8. 2007

Jaké jsou podle Vás hlavní důvody, proč Česká republika potřebuje takový ústav. Už existují jiná pracoviště – jako Ústav pro soudobé dějiny nebo Úřad dokumentace vyšetřování zločinů komunismu – a proč právě teď?

Musím se přiznat, že na tuto věc žádný silný názor nemám. Mě prostě komunismus jako fenomén nesmírně trápí, zajímá, prožíval jsem ho drtivou většinu svého života, mám pocit, že o něm něco vím. S velkou chutí si přečtu jakoukoliv další objevnou knihu, studii, práci, která by mě odhalila něco, co netuším, co neznám, co jsem nikdy v desítkách, stovkách knih a článků zatím ještě nečetl. Takže jestli k tomu někdo něco dodá, tak je to dobře.

Na druhé straně vím, že nic nedodá „Ústav“. Ústav nedodává nic, protože Ústav nic nepíše. To píší konkrétní lidé, to píší nějací konkrétní autoři, kteří mají nebo nemají co říci, takže já bych od Ústavu samotného nečekal prakticky nic. Pokud se někomu podaří namotivovat nějakou kvalitní skupinu lidí, která bude bádat, která s něčím přijde, která má na to pevné, silné názory, která je schopna něco napsat, tak je to dobře, ale sama o sobě myšlenka, že bychom vyřešili problém založením Ústavu, tu já nesdílím.

Vidíte problém v tom, že členové Rady budou zvoleni politiky?

Vůbec ne. To jsou irelevantní věci, které sice trochu rozčeří letní poklidný rybníček naší politiky, ale o to opravdu nejde. Kdo jiný by byl v nějaké takové Radě? Vezměte si Radu Vašeho rádia nebo jakoukoli Radu podobné instituce kdekoliv ve Spojených státech, kdo by ji vymýšlel? Losovali by je? Nebo by bylo referendum, kteří lidé by měli být v té Radě? To je falešná, zbytečně zlá hra opět proti politikům. Je nedůstojné, abychom o tom vůbec mluvili. Kdo jiný by je měl volit? NGOs? Zfanatizovaní Greenpeace? Nebo někdo takový? Nechápu, kdo by je měl volit.

Dobře. Měly by podle Vás nové členské státy Evropské Unie, které mají bohatou zkušenost s komunismem, pomáhat hnutím, která usilují o demokratický vývoj ve svých zemích, jako například v Bělorusku a pokud ano, jakým způsobem?

Podívejte, vyvážet revoluci nebo někam demokracii je sen a tyto sny většinou dopadají strašlivě špatně. Já takto svět nevidím. Nemyslím si například, že k nám byla dovezena demokracie a že nás někdo měl vyučovat nebo že jsme vyučování v tomto směru potřebovali. Nic takového nebylo potřeba. Starý systém se u nás rozložil zevnitř a věřím, že se podobným způsobem rozloží dříve či později zevnitř v Bělorusku nebo na Kubě nebo kdekoliv jinde. Ti hrdinové, kteří si myslí, že oni ten pád komunismu způsobili, to je mystifikace. To si namlouvají sami sobě. Takže, prosím Vás, s tímhle tím velmi opatrně.

A přesto tam existují disidentské skupiny, pořádají demonstrace, pořádají akce…

…samozřejmě…

…měla by být pro ně nějaká podpora nebo nechat to být?

Umíme-li je každý nějakým vhodným způsobem podpořit, abychom jim nezkomplikovali domácí situaci, tak to dělejme, ale že by to měl být nějaký „program“, to je velmi naivní pohled na dějiny.

Můžeme přistoupit k jinému tématu? Částečně díky Vaší knize Modrá nikoliv zelená planeta jste se stal, hlavně v zahraničí, známým svými názory o globálním oteplování. Byl to Váš záměr? Těší Vás ten ohlas? Chcete se stát nějakou jako protiváhou k Alu Gorovi?

Mě toto téma strašlivě trápí. Mě trápí strašně dlouho a strašně dávno a s Al Gorem jsem se na to téma setkal v televizní debatě v New Yorku už asi před patnácti lety, takže to není pro mě nějaká novinka, kterou bych dnes objevil. Považuji to opravdu za jedno z nejvážnějších ohrožení svobody na světě, za jedno z nejvážnějších ohrožení normálního vývoje lidstva. Samozřejmě nikoliv globální oteplení, ale názory, které jsou nám propašovávány díky falešné hrozbě globálního oteplení lidmi, jako je Al Gore a nebo spousty dalších lidí někde jinde.

Hysterie, která vzniká v západní Evropě a ve Spojených státech, je směšná a nedůstojná a je nepochybné, že se nám za pár let či desetiletí budou lidé smát, jestli se opravdu v první dekádě jedenadvacátého století lidé nezbláznili, že vsadili na tuhletu kartu. Je třeba používat všech cest, jak tuto hysterii rozbíjet. Jednou z nich je nepochybně napsání téhleté knihy, cestování po světě, pronášení projevů, dávání rozhovorů. Jsem rozhodnut přijet letos v závěru září do New Yorku, kde generální tajemník OSN organizuje den před zahájením Valného shromáždění konferenci na téma globální oteplování, a tam se sejdou samí ti Gorové. „Omylem“ tam pozvali také mě a já tam vystoupím s velmi razantním projevem.

Pro ty lidi, kteří ještě nečetli Vaši knihu, Vy píšete, že socialismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního enviromentalismu. Můžete definovat ten termín? Co tím přesně myslíte?

Ten citát není úplně přesný. Socialismus je jistý společenský systém, ten nemohl být nahrazen enviromentalismem. Kdybyste řekl, že socialistická doktrína je nahrazena enviromentalismem, tomu bych rozuměl. Opakujeme do omrzení, že jednou věcí je ekologie, řekněme vědecká ekologie jako deskriptivní, pozitivní věda, která popisuje nějaké reálné věci a jevy ve světě a snaží se mezi nimi hledat souvislosti, zákonitosti a podobně. To je disciplína, o které ale teď vůbec nediskutujeme. Něco úplně jiného je nad tímto tématem nabalený Weltanschauung, jak se hezky říká německy, čili světový názor, který zneužívá některé teze, které přináší tato, či jiné vědní disciplíny k tomu, aby provedl další v nekonečné řadě útoků na lidskou svobodu a na tržní ekonomiku. Hlavním útokem na trh v posledních sto, stopadesáti letech, byly měkčí či silnější verze toho, co dneska, když už padl komunismus, zůstalo jako soziale Marktwirtschaft, sociální tržní ekonomika. To je de facto oficiální ideologie Rakouska, Německa, dneska už i Evropské unie.

Hlavní útok na trh a na lidskou svobodu byl přidáním adjektiva sociální. Svou politickou kariéru jsem zahájil výrokem z počátku 90. let, když jsem říkal: trh bez adjektiv neboli trh bez přívlastků. Nekažme trh žádným přívlastkem. Takže první útok byl sociální, v měkčí verzi dnešního evropského systému, v tvrdší verzi komunismu. Teď se tam více a více říká sociální a ekologicky orientované, tržní hospodářství, což je další útok na trh a lidskou svobodu. A jako někdo, kdo komunismus prožil, myslím, že je třeba volat na poplach. Takže já neporovnávám, jak to někdo karikuje, hrozbu komunismu versus hrozbu enviromentalismu. To ten komunismus byl jistě horší, i když si myslím, že od nějakých těch extrémních environmentalistů bychom se dožili něčeho v bledě modrém, podobného. Ti by ty hlavy sekali také. Jestli říkám, že něco vystřídalo něco, tak říkám, že komunismus už dnes není ta doktrína, která by mohla oslovit miliony a miliardy lidí a ti by se nechali zblbnout a pod komunistickými hesly přetvářet svět.

Proto říkám, že toto dnes už není tím hlavním nebezpečím. Hlavním nebezpečím je spíše enviromentalismu, protože to jsou další, nová, velmi líbivá hesla. Kdo by neměl zájem o to, aby bylo dobré životní prostředí? To by musel být blázen, kdo by říkal něco úplně opačného. A právě touto cestou se nám opět „propašovávají“ věci, které nás zásadním způsobem ohrožují. Takže to není porovnání gulagu a Stalinova komunismu s Al Gorem nebo panem Bursíkem. To je falešná věc, předhazovaná mně některými pisálky. Já říkám, co je dnešním nebezpečím, já neříkám co bylo hroznější.

Jste skeptik ohledně oteplování a nebo ohledně rozsahu oteplování a o možného nebo rozsahu inpaktu ekologického chování?

Slovo skeptik je nepatřičné. Jak můžete být skeptik ohledně toho, jestli rostou nebo nerostou ceny, jak můžete být skeptik ohledně toho, jestli měříte nebo neměříte správně teplotu. Prostě, teplota se měří a o skepticismu nemůže být řeči. Díváte se na reálná čísla a všimnete si, že se za sto let zvýšila globální průměrná teplota (při veškeré spornosti definice průměrné teploty na celém světě) o nula celá, sedm desetin stupně Celsia. Když v Praze, jestli máte v autě teploměr, pojedete z Václavského náměstí na libovolné okrajové sídliště Prahy, bude rozdíl v průměru jeden a půl až dva stupně. Za pět minut jízdy autem se tedy dostanete do úplně jiné teploty. Přežijete to. Lidstvo proto ani nezaregistrovalo vzestup teploty za století o 0,7 stupně Celsia. Takže to není žádná moje skepse k měření teploty. Je to rozumný pohled, který říká neblázněme.

Jestli se zvýší teplota o nula celá sedm desetin stupně za století, tak neblázněme.

To není skepticismus. To je výzva k realismu, k racionálnímu dívání se na svět. Tím nechci říci, že se to zvyšování teploty nějakým způsobem nemůže urychlit. O tom jsou veliké vědecké spory. Nicméně není pravda, že je na to jednoznačný názor. To je prostě lež jedné, médii a politiky podporované skupiny, která tvrdí, že je ohledně toho vědecký konsenzus. Nemluvě o tom, že vědecký konsenzus není žádný terminus technicus. Za Galilea byl vědecký konsenzus, že se Galileo mýlí, ale to přece nic nedokazovalo. Jsou stejně silné argumenty a protiargumenty, že to nebude s tím vším tak hrozné. Ale nejde ani tak o tu vlastní teplotu. Spor je spíše o tom, kdo nebo co ten posun teploty způsobuje, jestli sluníčko nebo nějaké vnitřní, tedy přírodní mechanismy naší planety nebo jestli k tomu něco přidává člověk. I tady je obrovský spor a já zodpovědně, jako člověk, který je akademikem a profesorem na vysoké škole, prohlašuji, že argumenty obou stran jsou stejně podložené, stejně vyargumentované. Tvářit se, že jsou jenom jedny, je úplný nesmysl. Takže nejde o skepsi. Máme se na to dívat realistickým způsobem a nebláznit. Hlavně nebláznit.

Vy jste velkým zastáncem individuální svobody. V současné době se ovšem snaží vlády nejen v Evropě přimět lidi k nižší spotřebě energie, reguluje se průmysl. Podle Vás mají vlády odstoupit od takovéto role a nechat to jenom trhu, nekazit to. Nebo jakou roli mají hrát?

Vlády a státy mají hrát neskonale menší roli, než hrají, mají se plést do života lidem po celém světě neskonale méně. Tím nechci říct, že nejsou důvody, aby občas vlády něco udělaly. To kdybych si to myslel, tak nemohu být sedmnáct let v politice. Nepochybně jsou nějaké anglicky public goods, veřejné statky, o které je vhodné racionálním způsobem dbát, ale způsobem racionálním, nikoli na základě výzev pana Al Gora.

Jestli můžeme přejít k protiraketové obraně, protože je to žhavé téma pro náš region. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina obyvatel České republiky je proti umístění americké radarové základny na území České republiky. Čím si vysvětlujete tenhle nesouhlas?

Myslím si, že – zaprvé – tento nesouhlas je třeba respektovat. Ten je, ten si nikdo nevymýšlí. Průzkumy, které jsou dělány asi nikdo nefalšuje. Druhá věc je, jaký je k tomu důvod. Myslím, že důvody jsou dva. Lidé mají nějaké své historické zkušenosti a vždycky si budou přát, aby u nich žádné velké vojenské kapacity nikde na dosah nebyly. To je velmi přirozené a velmi lidské. Ani tomu se nemůžeme divit a jestli to všechno někdo tak zlehčuje a zjednodušuje jako vládní zmocněnec pan Klvaňa, tak dělá medvědí službu tomu, aby se nějakým rozumným způsobem tato věc mohla dohodnout.

Třetí věc je, že lidé necítí dostatečně jasnou hrozbu. A tady je nepochybně úloha politiků a analytiků různého typu největší, aby jim míru té hrozby, míru rizika vysvětlili. Že se svět už mnohokrát mýlil a riziko neodhadl, to je naprosto jasné. Takže je třeba hledat nějaké vysvětlení velikosti toho rizika. Mám strach, že se to ani moc neprovádí. Povšechné výroky, že jsou zlé státy Irán a Severní Korea, které se zdají každému občanu České republiky tak nekonečně vzdálené od jejich dvorečků, jsou samozřejmě dalším důvodem, proč se na to spousta lidí dívá tímto způsobem. Takže jde o to, nějak racionálně z toho vyjít. Ne říkat, že jsou lidi hloupí a vyměňme je.

Ale je potřeba se je snažit přesvědčit myslíte, nebo ne?

Je třeba jim to pořádně vysvětlovat. To slovo přesvědčit je tak trošku z bolševického slovníku. Já nevím, kde jste žil v éře komunismu, ale já myslím, že to není adekvátní výrok. Je třeba za a) přesvědčivým způsobem naznačit míru rizika a za b) vysvětlit důvod, proč chceme vyjádřit svou loajalitu vůči Spojeným státům americkým, vůči tomuto našemu významnému partnerovi a spřátelené zemi. Pro mě osobně je – a opakovaně to říkám ve všech svých výrocích-silnějším argumentem to druhé než to první.

Říkáte, že jste eurorealista, ne euroskeptik, ale je známé, že nemáte vřelý vztah k Bruselu. Než Česká republika vstoupila do Evropské unie vyjádřil jste obavy z možné ztráty vlastní národní identity. Jak hodnotíte situaci teď, tři roky po vstupu?

Nic nového v tom nemám, ta teze zůstává. Myslím, že počet lidí, kteří mi dávají za pravdu velmi rychlým způsobem roste a zkušenost s Evropskou unií jenom ta má slova potvrzuje. Navíc ta Evropská unie se více a více staví do role supranárodního státu a potlačuje identitu jakékoliv země, naší jako kterékoliv jiné. Včera jsem jel autem a čekal jsem na křižovatce a přede mnou stála dvě auta. Jedno z nich mělo naši poznávací značku starou, takovou tu kulatou, velkou, nevím, kolik má centimetrů v průměru. Druhé mělo ten nový EU model, kde je napsáno malinkými písmenky. Kdo nechápe o co v tomto příkladu jde, nechápe vůbec nic. Evropská unie se snaží písmenka značky našeho státu co nejvíce zmenšit. Na dálku nepřečtete, jestli je tam „NL“ – Nizozemsko nebo jestli je tam „SK“ - Slovensko, to se nedá přečíst. To musíte mít dalekohled nebo musíte jet těsně vedle toho auta. To je úplně modelová ukázka snahy zatlačit, potlačit, vymazat onu základní entitu, která tvořila evropský kontinent a která mu dala jeho charakteristické rysy. Podíváte-li se na ty dvě státní poznávací značky, tak to není žádný euroskepticismus. To měřím v centimetrech, v nesporných centimetrech, velikost písmenek.

V případě, že by jiné země, jako dejme tomu Ukrajina nebo balkánské země, které taky usilují o budoucí členství přišly k Vám, a chtěly se poradit, co byste jim vzkázal?

Samozřejmě zastávám názor, že „zglajšaltovat“ (nebo snad zhomogenizovat) vymazat jednotlivosti, všechno ovládat z jednoho centra je těžší, když těch zemí je více. Jsem člověk, který doporučuje každému, aby vstoupil, protože čím nás v té Evropské unii bude více, tím bude síla Bruselského centra slabší.

Mělo by české předsednictví v EU v roce 2009 nějaké konkrétní cíle?

To je velmi předčasná otázka.