Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro deník Právo

Rozhovory, 2. 6. 2005

Po Francouzích i Nizozemci v referendu odmítli evropskou ústavu. Co to podle vás znamená?

Doufám, že každý rozumný člověk bude holandský výsledek interpretovat jako jasné potvrzení toho, že v neděli ve Francii nedošlo k náhodné epizodě, k něčemu specifickému - nerozumní Francouzi. Doufám, že už každý v evropské politické třídě a v evropské elitě vezme Holandsko jako jasný, rezolutní signál lidí v Evropě. Nedovedu si představit, že by se to vůbec mohlo interpretovat jinak. Je to takové protržení přehrady. Najednou se všichni odvážili říci, že ten král je nahý. Někdo mi tady říkal vtipný postřeh, že ono je to zhruba jako ten Chruščovův projev v roce 1956, kdy si nikdo předtím netroufl o tom Stalinovi nic říci, a najednou se prolomily ledy. Takže já to považuji za zásadní krok vpřed. Doufám, že to vyslyší i politici, protože signál to určitě je.

Jak vidíte další vývoj v EU?

Jestli mohu říci velmi silnou tezi, mě velmi popudily některé dnešní články, nikoliv ve vašem deníku, o tom, že "nevystavujme ještě EU úmrtní list" nebo "neodepisujme ještě Evropskou unii". To jsou falešné texty, ty nás zase zbytečně straší. Referendum není o Evropské unii. Referendum je o evropské ústavě, a já bych byl rád, kdyby to takhle bylo interpretováno. Čili, lidé říkají: takto vytvářet politickou kazajku nad celou Evropou, to my si nepřejeme. Ale my chceme to pozitivní, to co v Evropské unii je. Takže doufám, že tohle to vyslyší i politici naší vládní koalice.

Předpokládáte tedy, že EU bude pokračovat podle dosavadních smluv?

Já bych oslabil váš výrok ještě v tom, že to není to, co předpokládám, to je přeci nesporná realita a fakt. Přece v Evropě se nic nemění, funguje bez jakékoli ústavy půl století a bude fungovat dalšího půl století bez jakékoli ústavy. Takže mystifikace, že něco takového je nezbytně potřeba, to je prostě nepravda. Něco úplně jiného je, jestli eventuálně bychom si dovedli představit napsání jiného dokumentu, nad jehož zněním by se skutečně lidé, žijící v Evropě, mohli dohodnout a říci: "To je to, co se nám líbí, to je to, co nás sjednocuje, to je to, co nás sbližuje a to je to, co bychom každý z nás podepsali. Já si určitě dovedu představit, že by takový dokument mohl vzniknout.

Lukáš Bek, Právo, 2.6.2005