Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Mladou frontu Dnes o českém školství

Rozhovory, 4. 9. 2006


Již na začátku svého prezidentského období jste řekl, že to, zda budou Vaše fotografie ve školních třídách, je na rozhodnutí každé školy. Ony tam ale dnes všude jsou. Uvědomujete si, že Vás tak mají každodenně na očích žáci, učitelé i rodiče? Znamená to pro Vás něco?

Znamená. Tu svou fotografii ve třídách po celé naší zemi, kterou jsem si já nevymyslel, neberu na lehkou váhu. Nechtěl bych ani žáky, ani rodiče, ani učitele zklamat. Měl bych také asi působit trochu přísně. Na naše školství – na rozdíl od některých jiných lidí – se ale nedívám s blahosklonnou nadřazeností. Myslím, že není špatné. Mohlo by ale být lepší. Často vidím – podle svých náročných kritérií – měkkost, nenáročnost, minimalismus, hledání co nejjednodušší cesty.

Mnohokrát jste se zmínil, že kdybyste nebyl v politice, určitě byste stál za katedrou a učil. Je proto na místě otázka: Co pro Vás znamená učitelování?

Stát u tabule je něco, co mám velmi rád, dělat pana profesora mne vždy velmi těší. Komunistický režim mi dovolil učit jen několikrát a to vždy jen na krátkou dobu, protože se velmi brzy ukázalo, že to nedělám tak, jak by si „oni“ přáli. Proto jsem si učitelování nikdy nemohl skutečně užít. V mé politické éře je to pro mne – bohužel – jen velmi nesystematická věc. Letos jsem už navštívil 8 škol v naší zemi, přednášel jsem studentům i v USA, Anglii, Německu, Rakousku, Itálii, Estonsku, Litvě, Švýcarsku, Turecku, jestli jsem něco nezapomněl. A na začátek školního roku se těším na žáky v Jesenici u Prahy a v Neveklově.

Co soudíte o probíhajících školských reformách?

Žádné velké reformy kolem sebe nevidím. Změny, které se provádějí, jsou pod mou rozlišovací schopností. Tak moc do detailů školství nevidím. Nesmírně bych si ale přál, aby naše školství konečně dostalo takového ministra školství, který by měl vizi a byl ochoten pro její prosazení něco udělat. Dosud tomu tak nebylo.

Jaké reformy byste pro naše školství viděl jako užitečné? Je to například školné?

Školné to určitě také je, ale to by chtělo pečlivěji vysvětlit. Absolvování základní a střední školy považuji za v naší zemi přijatou normu, v mé terminologii za „statek veřejný“, proto nemám námitky, že je to financováno z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků. Vysoké školství naopak nepovažuji za „statek veřejný“. Studium je dobrovolné (nikoli povinné), je to svobodná volba dospělého člověka i s vědomím nákladů, které jsou s tím spojeny. Od tohoto rozdílu se musí odvíjet debata o školném.

Naše současné školství je převážně financováno ze státních zdrojů. Je to podle Vašeho názoru tak správné, nebo by se to mělo změnit?

My jsme počátkem devadesátých let do značné míry liberalizovali „vstup na školský trh“. Problém je, jak odlišné typy škol paralelně financovat. Buď je možné říci, že je státní školství „páteří“ celého systému (a logicky dodat, že všechno ostatní je navíc, a že je proto financováno samotnými žáky či studenty, resp. jejich rodiči) nebo je možné prohlásit všechny školy za rovnocenné a financovat žáky a studenty pomocí půl století existujícího návrhu Miltona Friedmana na školské (či vzdělávací) vouchery. To pak samozřejmě znamená financovat nikoli školy, ale přímo žáky a studenty.

Hodně se dnes hovoří o vzdělanostní společnosti a znalostní ekonomice jako základním předpokladu našeho budoucího úspěšného především ekonomického rozvoje. Co si o tom myslíte?

To jsou do značné míry pouhé módní fráze či floskule. Vzdělání a znalosti byly důležité vždycky, ne až v posledních letech či desetiletích. V tom se vůbec nic nezměnilo. Úspěšnost našeho ekonomického rozvoje závisí na něčem úplně jiném.

4. září 2006, Mladá fronta Dnes

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu