Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z amerického (už ne…

Zápisky z amerického (už ne severo-) západu č. 5

Články a eseje, 4. 10. 2008

Musím se ještě vrátit k včerejšímu večeru. Ve chvíli mého projevu v Phoenixu probíhala v Americe dlouho očekávaná debata dvou kandidátů na viceprezidenta. Myslel jsem, že mne nikdo nepřijde poslouchat, ale sál byl plný a organizátoři slíbili, že hned po mém projevu pustí na dvě obří obrazovky záznam této televizní besedy. Byla to opravdu „americká“ debata, demokraté chtěli vidět drtivé vítězství zkušeného Bidena nad nezkušenou Palinovou, republikáni měli strach, aby to pro jejich kandidátku nebyla katastrofa. Nebyla. Arizonské noviny ráno napsali velmi přesně „Biden wins, Palin passes“. Česky Biden byl lepší, ale Palinová obstála. Volební průzkumy a předpovědi to nezmění ani o kousek. Ale republikáni – a já jsem s řadou z nich vzápětí mluvil – měli větší strach a oddechli si.

Po 39 letech jsem stál u Velkého kaňonu. Nezměnil se. Je stejně krásný, stejně bizardní, stejně nepopsatelný, stejně majestátní. Tehdy jsem tam byl jako student, který „pouze“ chodil po jižním okraji kaňonu, tentokráte nás organizátoři našeho den a půl trvajícího pobytu v Arizoně posadili do malého letadla, které dlouho kroužilo nad kaňonem. Dojem je stejně velkolepý. Několikahodinový let mi však přinesl tři úplně nové poznatky:

- Velký kaňon je úžasný, ale menších kaňonů, neméně krásných, je v těchto končinách více;

- Arizona je suchá, vyprahlá, nezelená. Jediné zelené plochy v tomto státě – rozlohou čtyřnásobku České republiky – jsou golfová hřiště. Čili něco nepřirozeného, něco narušujícího přírodní rovnováhu. Neměl by Al Gore protestovat? Nemění to teplotu? Není to energeticky náročné? Naši Al Gorové nechtějí ani abychom chránili Šumavu před kůrovcem;

- Můj soused v letadle, prezident Institutu Barryho Goldwatera, bývalý senátor v senátu státu Arizona mi z letadla ukazoval rozsáhlé komplexy luxusních vil, které patří do systému Sun City. Na můj nechápající pohled mi vysvětlil, že jsou to „vesnice“ lidí nad 55 let věku, kteří chtějí luxus, rekreaci, sportovní vyžití, bary a tančírny a hlavně chtějí nebýt rušeni dětmi. Děti mohou přijet výjimečně na návštěvu. Myslím, že to tu ještě chybělo. Nebo snad je to výraz toho, že mladí, ale už penzionovaní senioři chtějí znovu nikým neomezovaně žít? Tak jako to dosud měla mládež?

Kongres schválil ozdravný plán amerického bankovního a finančního systému. Příliš rychle a, jak už jsem opakovaně řekl, je to zmírňování bolestivých důsledků finanční krize formou prášků proti bolestem, nikoli chirurgický zásah do systému. Ale 700 miliard dolarů je velká částka. Díval jsem se do statistik. Pro orientaci stačí tato čísla:

- celkový federální rozpočet USA na rok 2008 je 2900 miliard dolarů;

- na sociální dávky se ročně dává 608 miliard;

- ministerstvo obrany USA dostává (bez přímých výdajů na Irák a Afganistan) 481 miliard;

- deficit rozpočtu se odhaduje na 400 miliard;

- hrubý domácí produkt USA byl loni 13800 miliard.

Myslím, že je z toho jasně vidět, že 700 miliard dolarů není vůbec málo.

Rychle se stmívá, poslední pohled na tajuplné řetězce hor kolem Phoenixu. Nastupujeme do letadla British Airways a míříme přes Londýn do Prahy. Naše cesta je u konce.

Václav Klaus, 3. 10. 2008