Hlavní strana » Články a eseje » Africké zápisky č. 1

Africké zápisky č. 1

Články a eseje, 8. 12. 2006

Afriku prakticky neznám. Byl jsem jen dvakrát v Egyptě (z toho jednou před čtyřiceti lety jako basketbalista). Prvním mezipřistáním na cestě bylo tuniské Kartágo. Sice mělo být zničeno a zničeno také bylo, ale vyrostlo do nové krásy. Afriku mám zafixovanou do žluté barvy, ale tady to bylo spíše zelené. Pěti jazyky plynně mluvící tuniská náměstkyně ministra zahraničí mi na to řekla, že Tunisko – zejména severní – není Afrika, ale Středozemí.

Po dalších více než čtyřech hodinách letu nad skutečně žlutou pouští Sahary přistáváme ve zcela umělém hlavním městě Nigérie Abuje, jehož výstavba z malé vesničky začala až v osmdesátých letech. Klimaticky, vegetací a barvou lidí to už Afrika v plném slova smyslu je.

Standardní, tedy „neafrickou“, procedúrou nás přijímá veterán nigerijské politiky prezident Obasanjo, který v roce 1970 jako velitel pěší divize přijal kapitulaci Biafry (po třech letech války, ve které zahynuly milióny lidí – v bojích i hladomorem), v roce 1976 se na tři roky prvně stal prezidentem, v roce 1995 byl odsouzen vojenským režimem na dvacet pět let vězení, aby se v roce 1999 stal prezidentem podruhé.

Se svými sto čtyřiceti milióny obyvatel (což je pro Evropana neuvěřitelné číslo) je Nigérie nejlidnatější zemí Afriky. Je také zemí s výraznou angažovaností ve světě – před šesti dny zde byl summit Afrika-Latinská Amerika (52 prezidentů) a příští týden se zde bude konat summit ropného OPECu, což dává naší návštěvu do zajímavého kontextu. Nigérie je největším producentem ropy na africkém kontinentě, což jí dává dobrý ekonomický základ, ale federální uspořádání země jen velmi těžko spojuje muslimský sever (aplikující islámské právo šaría) a křesťanský (většinou protestantský) jih.

Snažíme se tu zmírnit dopady strašně nepříjemné věci, kterou je zastřelení nigerijského konzula v únoru 2003 přímo v budově velvyslanectví v Praze naším občanem, který byl soudem následně označen za nepříčetného. Nigerijská strana v tom viděla jistou formu diskriminace a své velvyslanectví v Praze uzavřela. Uvidíme, jak se to podaří.

Vaclav Klaus, Abuja, Nigerie, 8.12.2006