Hlavní strana » Články a eseje » Mým nesmiřitelným euro…

Mým nesmiřitelným euro-oponentům

Články a eseje, 13. 6. 2005

V dnešní době se nám už na hromadily první zkušenosti z naší domácí, tak typicky české diskuse návrhu Ústavy Evropské unie. Politici poskytují rozhovory, píší články, některým z nich dokonce vycházejí i knihy, došlo k prvním urážkám i k velmi neomaleným osobním útokům. Ohlédneme-li se na poslední týdny a měsíce, není obtížné vidět, jakým směrem se jedna strana, zastánci Ústavy EU, tuto diskusi snaží vést.  Zkusme to shrnout, aniž by – doufejme – šlo o karikaturu.

Dnešní „ústavní diskuse“ u nás vypadá z mého pohledu zhruba takto:

VK:  Podle článku AB návrhu Ústavy EU by se jejím přijetím v Evropě i v České republice stalo to a to.
Obhájce ústavy: VK je nacionalista, který se vzhlíží v definicích národa z  19. století.
VK: Článek LM návrhu Ústavy říká navíc to a to, což je velmi závažné pro naši státnost. Debatujme, prosím, věcně.
Obhájce ústavy: Je smutné, že VK chce naši zemi vést do slepé uličky izolace. Jedná proti zájmům České republiky.
VK: Ohrazuji se proti nálepkování a osobním útokům. To, co jsem říkal, dále dokládá článek XY.
Obhájce ústavy: VK není schopný věcně diskutovat, pořád jen okřikuje a napomíná své protivníky. Vyzýváme ho, aby se konečně polepšil a vyslyšel naše rady.
VK: Už jsem argumentoval pomocí článků AB, LM a XY a se zájmem čekám na argumenty protistrany. Osobní rovinu útoků nepřijímám.
Obhájce ústavy: VK nevykonává svůj úřad v zájmu všeho lidu, rozděluje společnost, zatím neřekl nic z toho, co jsme po něm chtěli. Asi je zbabělý, nemá argumenty. Navíc, zneužívá svůj úřad.
VK: Prezident České republiky má jako občan rovněž své – ústavní Listinou základních práv a svobod – zaručené právo „vyjadřovat své názory slovem, písmem, …, jakož i svobodně rozšiřovat ideje a informace“.
Obhájce ústavy: Ti, kteří návrh Ústavy EU ve Francii odmítli, by měli říct, co tímto postojem zamýšlejí. Měli by podat svým evropským partnerům vysvětlení.
VK: Potvrdilo se, co dlouhou dobu tvrdím, že je hluboká propast mezi evropskou politickou elitou a názory normálních Evropanů. A tuto propast francouzské a holandské referendum jasně ukázalo.
Obhájce ústavy: Pouhých čtyřicet pět procent Francouzů vědělo, o čem hlasuje. Bylo by možné těch zbývajících padesát pět procent odsuzovat? Ne, vždyť „nevěděli, co činí.“
VK: Odmítnutí návrhu Ústavy francouzskými a holandskými voliči je třeba respektovat jako rozhodnutí občanů suverénních států, učiněná nanejvýš demokratickým způsobem.
Obhájce ústavy: V ratifikaci musíme pokračovat. Jak je vidět,  bude potřebné prodloužit  původně dohodnuté období ratifikace a v zemích, v nichž nebyl návrh Ústavy EU schválen napoprvé, schvalovat ho tak dlouho, dokud výsledkem nebude přijetí návrhu.
VK: Návrh Ústavy EU v této verzi je už věcí minulosti. Úsměvné pokusy některých evropských politiků tvářit se, jako kdyby to nebyla pravda a výsledky referend bagatelizovat, jsou marné a zbytečné.
Obhájce ústavy: Nebude-li tato Ústava přijata všemi zeměmi EU, je ohrožena nejen  jednotná měna Euro, ale nepochybně i mír, stabilita a bezpečnost v Evropě.
VK: Naplnily se mé nejhorší obavy, že svou přehnanou ambiciózností evropská Ústava ke sjednocení Evropy nepřispěje, ale že proces evropské integrace naopak poškodí. To pro nikoho z nás není žádným vítězstvím.

A tak dále, pořád dokola. A dalších dílů tohoto seriálu, obávám se, budeme svědky i v následujících týdnech a měsících.

Vím dobře, že občanům České republiky osud jejich země není lhostejný. Vím, že budou pozorně zvažovat dopady evropské ústavy na státoprávní uspořádání své země. Vím, že jim na budoucí podobě české státnosti a na naší 15 let trvající svobodě a demokracii skutečně záleží. Proto by celá tato diskuse měla mít úplně jiný charakter.

Václav Klaus, 13.6.2005