Hlavní strana » Články a eseje » Africké zápisky č. 2

Africké zápisky č. 2

Články a eseje, 9. 12. 2006

Druhý den jsme celý v nigerijském hlavním městě Abuja. Je téměř symbolem současné Afriky v jejím zápase s moderní dobou. Je celé „moderní“ – typem staveb, silnic, počtem aut. Není chudé. Jistě nám neukazují všechno, ale ještě jsme tu neviděli člověka, ze kterého by tak nesporně vyzařovala chudoba a beznaděj jeho postavení jako v řadě jiných „rozvojových“ zemích světa.

Jiné definiční prvky rozvojového světa tu však jsou. Jedna asfaltová silnice a všechno další už jen hlína. Ženy v pestrých šatech, které nesou na hlavě neskutečně velké náklady. Elektrické vedení, které by u nás nesplnilo normy platné před sto lety, o dnešních EU předpisech, které nás pečovatelsky chrání před sebou samými, ani nemluvě. Při levné pracovní síle spousty nic – na první pohled – nedělajících lidí, zaměstnaných v hotelu. Nesoustředěná zástavba a spousty volných míst, naznačujících, že vlastnická práva nejsou zcela jasně definována, resp. že země není rozdělena – beze zbytku – do soukromého vlastnictví.

Teplota, rostliny, krajina jsou přesně podle očekávání. Mechanismy moderními médii vytvořené virtuální reality však působí. Díky nim člověk už – bohužel – skoro nikde není překvapen. Manželka přesně řekla, že krajina je taková, jako ve filmu Vzpomínky na Afriku.

V roce 1966 jsem při svých studiích v Itálii viděl strašně sporný film „Africa Adio“, který ukazoval brutalitu a pro Evropana nepochopitelnou irelevanci individuálního lidského života v postkoloniální Africe. Nigérie se z toho – i zásluhou dnešního prezidenta – vymanila. To je velký výsledek.

Bavili jsme se i o EU. Nigérie je rozhodujícím prvkem (takovým Německem a Francií zároveň) západoafrického sdružení patnácti zemí ECOWAS, které chtějí společný trh, společná vnější cla, společnou měnu, nadnárodní parlament a nadnárodní Nejvyšší soud. Nabízel jsem prezidentovi Nigérie, že jim přijdu bezplatně radit, jak se to dělat nemá.

Václav Klaus, 8.12.2006