Hlavní strana » Články a eseje » Co naznačila středeční volba…

Co naznačila středeční volba prezidenta?

Články a eseje, 17. 1. 2003

Ve svém kandidátském projevu jsem obrátil pozornost volících poslanců a senátorů, ale snad i celé české veřejnosti na to, že se v 85tileté historii našeho státu jedná o první skutečnou volbu, že prvně není prezident předem znám a že prvně nejde o volbu manifestační.  Každý soudný pozorovatel středeční dramatické volby mi musel dát za pravdu. Byla to skutečná volba, plná napětí, zvratů, nečekaných výsledků. Tak to má být a proto nesdílím názor těch komentátorů, kteří poněkud povýšeně naznačují, že parlament selhal a prezidenta nezvolil. Trvám na tom, že parlament neselhal a že zcela demokraticky a v souladu s naši ústavou „pouze“ při první volbě žádnému z kandidátů nedal absolutní většinu.  

Parlament ctím a jsem přesvědčen, že odráží postoje a zájmy voličů. Alespoň v hlavních věcech. Prezidenta ve středu nezvolili voliči a to tím, že v loňských parlamentních volbách vytvořili právě tuto strukturu poslaneckých a senátorských klubů. Jakkoli jisté drolení monolitnosti stranických klubů - jak ukazují výsledky - nepochybně nastalo, a to tehdy, kdy jednotlivé politické strany nevybraly kandidáta, který měl jejich absolutní podporu, základní půdorys stranického systému byl zřejmý. Kdyby parlamentní volby dopadly jinak, jinak by dopadla i volba prezidenta. To není selhání parlamentu, to je zřetelné potvrzení normálnosti jeho fungování. Tím samozřejmě neříkám, zda je dnešní rozložení politických sil pro fungování země optimální – nestabilní, křehká, malou většinu mající vláda žádnou výhodou pro zemi není. To si může myslet jen ten, kdo chce chaos nebo ten, kdo chce, aby byla země řízena jinými silami než demokraticky zvoleným parlamentem. To já určitě nejsem. 

Průběh jednotlivých volebních kol i celkové výsledky znamenaly velmi výrazný signál pro všechny přímé i nepřímé aktéry politického procesu naší země. 

Řadovým voličům, tedy těm, kteří na Pražském hradě přítomni nebyli, bylo sděleno, že volby byly zcela férové a regulérní a že měly možné, neokrajové a neextrémní kandidáty, kteří byli kandidáty nesporně regulérními a legitimními.  Každý z voličů si také mohl sám zkontrolovat, s čím kandidáti do voleb přicházeli a jak s nimi jimi zvolení poslanci a senátoři nakládali. Nemohu vyloučit, že někteří z voličů se svými zástupci v parlamentu spokojeni nebyli a je jen a jedině na nich, jaké závěry z toho vyvodí.  

Nestejné poselství přinesly volby jednotlivým zúčastněným politickým stranám. Spokojena může být především ODS, která prokázala vzácnou monolitnost (naznačující, že to s ní s novým vedením nebude tak špatné) a která, resp. její kandidát, vyhrála všechna tři kola voleb a která v každé volbě získala hlasy i z jiných poslaneckých a senátorských klubů než ze svého vlastního. To se nikomu jinému nepodařilo. 

Komunisté sice v žádné volbě nezvítězili a jejich kandidát vypadl hned v prvním kole, ale v prvním kole ho ve sněmovně volili ještě tři poslanci odjinud, což je pro ně jistě zajímavý signál, jakkoli mohlo jít o nejrůznější motivaci. Komunisté si navíc velmi dobře otestovali svou sílu a možnost zásadním způsobem ovlivnit celkový výsledek, což zvyšuje jejich cenu a oni to dobře vědí. Ve třetím kole mohli rozhodnout a já si myslím, že to věděli.  

Lidovci a unionisté jsou jistě velmi nespokojeni, skoro tolik jako jejich kandidát, ale s výjimkou první volby, kdy v poslanecké sněmovně jejich kandidát dostal daleko méně hlasů než kolik je počet poslancù KDU-ČSL a US, i oni v každém kole i komoře získali hlasy z jiných klubů. V žádném případě však nezískali hlasy svého koaličního partnera - ČSSD a to ani tehdy, kdy kandidát socialistů vypadl.  

Velké zklamání musí být v táboře ČSSD, protože jejich kandidát nepřežil hned první kolo a získal v něm jen 46 hlasů, ač socialisté v obou komorách mají dohromady 81 zástupců. Pak už se – s různými zájmy jednotlivých křídel této strany – pokoušeli pouze o neutralizaci obou kandidátů, kteří postoupili do dalších kol. Tato strana jistě dnes moc přemýšlí o tom kde, kdo a kdy udělal chybu. 

Signál dostali i všichni čtyři kandidáti. Velké zklamání to muselo být pro Jaroslava Bureše a Petr Pitharta, zatímco – podle mého názoru - nic neztratil M. Kříženecký. Za sebe mohu říci jenom to, že si svého výsledku velmi vážím, že si myslím, že jsem si ho odpracoval a že půjdu s otevřeným hledím do dalších soubojů. Těm, kteří mne volili, jsem poděkoval a opravdu věřím, že se ti ostatní „polepší“, jak jsem si ve středu večer dovolil s jistou nadsázkou říci. Pro mne to určitě byla výhra. 

Václav Klaus, Lidové noviny, 17.1.2003